Na přelomu století bylo už dávno slavné období Jawy pryč, stěžejní byla stále zastaralá výroba dvoudobých třistapadesátek a do popředí se tlačily malé čtyřdobé stopětadvacítky. Dandy i se všemi mouchami patřila ve výrobním programu k tomu nejlepšímu.

  Jenže Dandy nebyla původně vyrobená pro týnecký závod, na svědomí ji měl už o nějaký ten rok dříve konkurenční Moto Union Vodňany. Stopětadvacítka spatřila světlo světa po úspěšném uvedení na trh po menší padesátce a na jejích rozměrech to bylo trochu vidět. Malý stroj, vhodnější spíš pro jezdce menšího vzrůstu, i zadní „galuska“ prozrazovala na první pohled, z čeho Dandy 125 původně vyšla. Moto Union použil licenční tchajwanský motor společnosti CPI, původní Hondu CB125G s rozvodem OHC a dvěma ventily. V té době používala týnecká Jawa do svých modelů stejné motory, ale ještě se starším rozvodem OHV. Jinak šlo o docela povedený motocykl, jeden z nejrychlejších ve své kategorii na našem tehdejším trhu, s líbivým designem, pětistupňovou převodovkou, třípaprskovými litými koly, elektrickým startérem doplněným možností nastartovat pákou, a hlavně s hydraulickou kotoučovou brzdou nejen vpředu, ale na rozdíl od nejbližší konkurence i vzadu. Velkým handicapem od počátku byla malá nádrž na šest a půl litru, která neumožňovala při průměrné spotřebě dojezd ani 200 km.

   Ve výbavě palubních přístrojů nechyběl otáčkoměr, stav nádrže však jezdec poznal teprve při přepnutí na rezervu. Sytič byl umístěný pohodlně přímo na řídítkách, přední zdvih 170 mm a zadní 150 mm umožňoval docela pohodlnou jízdu i po polní cestě, šlo o takový univerzální jednoduchý motocykl pro město i na kratší výlety, sympatická byla také jeho menší hmotnost těsně nad 100?kg. Větší jezdci poznali rychle limity stroje, hlavně podle prolisů na nádrži, do nichž se jim neschovaly jejich delší nohy. Vodňanští konstruktéři vsadili na jednoduchý otevřený rám z ocelových trubek kruhového a čtvercového průřezu. Pod teleskopickou přední vidlicí byl podepsán výrobce ČZ Blatná, vzadu jste našli centrální tlumicí jednotku výrobce Bohemia Art Příbram. Už zmíněná kola dodala italská firma Bernardi, přední kotoučová brzda byla rovněž italské provenience, značky Miranda, zadní brzdu dodali Španělé, nádrž Portugalci. Šlo totiž o to oslovit nejen domácí kupce, ale také mládež Evropské unie a hlavně sousedního Německa. Později už v Jawě začali používat také čínský motor Lifan.

   Možná se zeptáte, jak se výrobek vodňanské společnosti dostal pod křídla Jawy. Bylo to docela prosté a týkalo se to nového majitele Jawy, Jihostroje Velešín, a jeho majetkových poměrů nejen v Týnci nad Sázavou, ale také ve firmě Moto Union Vodňany. Výroba dandyny se prostě jednoho dne přestěhovala do Týnce a na nádrži se objevil nápis kdysi slavné značky Jawa. Stopětadvacítka Dandy se tak stala jedním z výrobních taháků týnecké značky v boji o přízeň začínajících motocyklistů. Přesně pro ně byla Dandy vzhledem ke svým parametrům určena a nebyla to zase tak špatná volba v poměru cena – výkon – vzhled. Do rukou dostali mladí za poměrně slušné peníze klidný čtyřdobý motor v tuhém a dobře ovladatelném rámu, to vše s fungujícími brzdami. Co víc si na přelomu století mohli tehdejší náctiletí přát? Dandy slouží dodnes a pořád nevyvolává rozpaky. Design se, až na drobnosti, jako třeba zadní hranatou lampu, ukázal docela nadčasový a stále ještě nedělá na silnicích ostudu. Jednoduchý stroj pro každodenní ježdění nebo zábavu zůstává v této věkové kategorii stále oblíbený.

Jak to vidí majitelé

  Každý, kdo se jednou na Dandy 125 projel, vzpomíná na její větší vibrace, ale jinak na ni většinou nedá dopustit. Byl to pro většinu ten první opravdový motocykl po úvodní éře fichtlů, Simsonů, Babett a podobných pojíždědel. O vibracích a jejich důsledcích pak opravdu mluví hodně majitelů: „Z vibrací se odvíjejí nejčastější problémy typu neustále se povolujících šroubů, praskání žárovek a plastů a celkově se poté řidič bojí, aby se mu motorka pod nohama nerozsypala. Já osobně kvůli vibrujícím stupačkám nosím raději těžké boty, v teniskách by mi snad odpadly nohy. Ani tak si nedokážu představit cestu delší jak šedesát kilometrů.“ A přece se točí: „Jinak motorka drží a nedám na ni dopustit…“ Je jasné, že jde o motocykl použitelný hlavně pro místní popojíždění, jak ve městě, tak snad ještě víc na vesnicích a po jejich okolí. Ale najdou se i tací odvážlivci, kteří opustí rodnou hroudu a vydají se na delší túru: „Mám projetou celou Moravu a Slovensko, až po ukrajinské hranice, odkud jsem jel na jeden zátah přes Vysoké a Nízké Tatry, Štrbské pleso, Malou a Velkou Fatru, asi tak 500 kilometrů a vše v dešti bez jediného problému.“ Tak vidíte, možná že za nějaký ten rok bude tento majitel vzpomínat na své cestování s Dandy 125 s úsměvem.

   S prachem a saharským pískem se jednoduchý molitanový vzduchový filtr vyrovnával bez úhony. To byl vedle napínání řetězu jediný servisní úkon, který jsem cestou prováděl…“ Jenže Dakar není jen Šíma, a tak se obraťme na jiného majitele: „Na první pohled se jednalo o ‚dospělou‘ motorku se vším, co se od motorky této třídy očekává (líbivá kapotáž, určitá masivnost často exponovaných dílů, kotoučové brzdy na obou kolech, zadní centrál, elektrický i nožní startér, centrální i boční stojan...). Ovšem v průběhu používání vyplynuly na povrch nedostatky, které nejsou na první pohled vidět – uvolněná vnitřní vložka tlumiče výfuku, obtížnější startování při horkém motoru, nefunkční rychloměr při rychlostech nad 80 km/h, prodřený kryt centrálu při jízdě ve dvou, při mé výšce 190 cm prakticky nemožné cesty na delší vzdálenost… Na druhou stranu je potřeba objektivně říci, že Jawa 125 Dakar je dle mého názoru ideálním strojem pro začínající motorkáře či motorkářky. Celkovou stavbou a vlastnostmi se nejedná o žádný jednoválcový ingot železa typu DR Big, ale jde o poměrně zdařilého křížence Číňana a Jawy za rozumnou cenu.“ Jawa Dakar rozhodně patří mezi modely, za nimiž je potřeba se ohlédnout. Nenáročným servisem a po dotažení (obrazném i doslovném) může sloužit v každodenním provozu, pro práci i zábavu. Vždyť bude s největší pravděpodobností jen vstupním modelem do světa jedné stopy, na který se bude po letech vzpomínat jako na první jawičku v garáži. To je společné mnoha českým generacím motocyklových příznivců. Co by dřívější majitelé pionýrů a mustangů dali za motor bručící ve čtyřdobém rytmu.Každý nějak začínal, a hodně nás začínalo právě na Jawě, bude to jistě úsměv nezáludný, neironický, naopak milý a nostalgický… Už to asi lepší nebude. Pohledem majitelů dnešních vybavených stopětadvacítek bych se zase tak neoháněl, je jasné, že u Dandy docházelo k mnoha kompromisům právě kvůli udržení přijatelné ceny, ale, i když je to na ní někdy trochu vidět, ruku na srdce, kolik z nás má či mělo tatínky, kterým nezáleželo na tom, kolik desetitisíců vyhodí pro svého začínajícího synka – motocyklistu? Neřkuli, když si na stopětadvacítku musí majitel sám ušetřit po brigádách. Pak je optika docela jiná a motocykl může udělat dost radosti: „Pro začátek je tato motorka dobrá v získávání zkušeností, ale třeba i proto, že vás naučí vozit více nářadí.“ No ano, ne každý z majitelů si sice stěžoval, ale nějaká ta závada se prostě našla. Do složitějších strojů už si v budoucnu jen tak netroufnete, zrovna nedávno si jeden můj známý stěžoval, že v manuálu svého současného motocyklu našel u kapitoly Výměna žárovky napsáno: „Svěřte raději odbornému servisu…“ Čtyřdobý motor Dandy sice není tak jednoduchý oříšek, jakým byl pro předchozí generace motor pionýru, ale je to možná naposledy, kdy si troufnete prozkoumat taje spalovacího agregátu: „Těch závad nebylo nijak moc, prasklé žárovky, uklepaný výfuk, ale díky Dandy jsem se podíval i do útrob motoru a vím už, jak co funguje, to je zkušenost k nezaplacení. Naučil jsem se svému motocyklu rozumět. Naučil jsem se rozumět i těm dalším, co přijdou po Dandy.“

   Před deseti lety se Dandy 125 objevila na domácím trhu, vychovala možná celou jednu generaci jezdců, a to není vizitka k zahození. Motocykl najde i dnes pro začátky ježdění docela slušné uplatnění. Když si navíc prohlédnete ceník náhradních dílů, najdete přinejmenším o důvod navíc o takovémto motocyklu na běžné ježdění přemýšlet.

Rostislav Dufka, 24 let, Boršice u Blatnice
  Dandynu jsem koupil novou v roce 2001 a byla to moje první „dospělá“ motorka po obligátních pionýrech a babettách. Na motorku jsem namontoval kitový válec objemu 150 cm3 a laděný výfuk, tyto úpravy se projevily pozitivně hlavně v tahu odspodu a dospěláckém zvuku. Po čtyři roky, co jsem motorku měl, mě nepotkala žádná závažná závada. Z těch běžných závad bych uvedl praskání žárovek a lanek, nekvalitní plasty, které vlivem vibrací praskají, a nakonec povolování šroubových spojů. Po prodeji mé první Dandyny jsem přesedlal na Bandita 600 a posléze 1200, ovšem nedalo mi to a sehnal jsem Dandynu v ubohém stavu, tu dal dohromady a mám ji nyní jako motorku, se kterou jezdím po vesnici a v přírodě, zatím se mi rozpadl jen centrální tlumič.

Dalibor Hošák, 19 let, Moravský Beroun
  Každý Jawu vidí jako skvělou značku díky mládí strávenému s těmito motocykly. Díky tomu bylo moje rozhodnutí ke koupi jednoznačné. Bohužel tento čin nebyl tak dobrý, jak jsem si ho představoval. Dandy vlastním přes dva roky, je to moje první motorka. Postupem najetých kilometrů mě mnohokrát potěšila, ale i vícekrát zklamala. Jelikož se věnuji tvorbě internetových stránek, pomohl jsem realizaci lepších stránek o Dandy. O Dandy 125 si tak můžete přečíst na adrese http://dandy125.wz.cz. Uživatelé fóra se shodují v názorech, že hlavním problémem je uchycení motoru. Jelikož tvoří hlavní konstrukci, vibrace, jež vytváří, prostupují celou motorkou. Další nevýhodou je úložný prostor. Celkově mi motorka připadá jako narychlo splácaná ze všeho, co jde, jen kvůli prodejnosti a na úkor kvality.

Ondřej Halík, 18 let, Boršice u Blatnice
  Motorku jsem koupil ve výborném stavu a s kitem 150 cm3, na kterém bylo najeto 500?km. Při koupi jsem počítal i s problémy, na něž narazili někteří majitelé, avšak až na uvolněné přepážky ve výfuku jsem na žádné potíže nenarazil. Důležité je dodržovat servisní intervaly. Veškeré servisní úkony a seřízení si dělám sám. Motor s kitem tahá krásně odspodu a jeho sytý zvuk si mnoho lidí plete s větším objemem. Rám a tlumiče jsou ideální na naše silnice, a to hlavně druhé a třetí třídy, kde se dá svižně jezdit. Jediné, co bych tomuto motocyklu vytkl, je malá nádrž 6,5 litru. Spotřeba se pohybuje od 2,6 do 3,2 litru na 100 km. Spotřebu oleje jsem nezaznamenal žádnou (nyní má najeto 16 000 km) a měním pouze spotřební materiály.