Test motorky se nadá provádět jen na 400 metrové dragstervé dráze či malými vyjížďkami po Praze nebo po republice. Pořádný test je naložit motorku k prasknutí a vydat se někam    hodně daleko. A ono takové finsko není zrovna nejblíže, po cestě jsou dálnice, klikaté okresky i polní či lesní cesty a teprve tyto podmínky ukážou, jak moc spolehlivý či nespolehlivý stroj je.

   Čtrnáctidenní putování na sever začalo dvěma návštěvami v Týnci. poprvé kvůli výměně oleje spojkového lanka, podruhé (neplánovaně) poté, co se někdo snažil na ulici vypáčit spínací skříňku. Holt české ručičky umí vyrobit a jiné, nenechavé české ručičiky, se snaží ukrást.
   Jawa ujela zhruba třiapůl tisíce kilometrů, několik stovek ve velmi drsném a nepříjemném deštivém počasí. Cesta do Finska by se dala rozdělit na tři části, Praha - Sassnitz (více než 600 km převážně v dešti), Trelleborg - Stoskholm (více než 600 km po dálnicích a okreskách) a Turku - Helsinky Ähtäri, což je zhruba 500 km ve všech možných podmínkách. Následovalo putování po Finsku v ryzím létě a cesta zpátky.
   Po celou dobu se spotřeba pohybovala mezi 5 a 5,5 litry naturalu, jediným problémem byl defekt zadní gumy a prasklá pojistka, jejíž příčinu jsem nenalezl. Stroj jel naložen 65 kg pasažérem s batohem, dvoupatrovým tankvakem a dvěma textilními brašnami, z nichž jedna podlehla žáru výfuku a chybí jí tak kus dna. Naprosto spokojen jsem byl se světlem, které v noci poskytovalo dostatek luxů pro šťastný dojezd a také sedlo. K němu jsem měl před cestou lehkou nedůvěru, ale je opravdu velmi pohodlné a ani po třech dnech bez spánku v jeho náruči jsem jej neproklínal.

Text: Jim	ČMN 3.září 2004