Zapomeňte na technické parametry. Zapomeňte na každodenní shon, na mobilní telefony, mejly, fejsbuk. Tohle není srovnávací test, to je společné svezení na novodobých interpretacích toho, jak si sportovní motorku koncem 60. let představovali motorkáři u nás a ve Velké Británii. Ponořte se s námi do starých časů!

   Oba stroje už tady kdysi byly. Royal Enfield svého Continentala začal vyrábět v roce 1965 a okamžitě se stal snem všech mladých Britů, kteří se na něm hned viděli před londýnským Ace Café. Byl tak krutopřísně racingový! Dokonce po něm toužili i bratři Harrisové, z nichž se později staly ikony rámařského světa a kteří teď dělali podvozek pro novodobého Contiho. Jenže tahle motorka, tehdy ještě s polovičním objemem, měla jepičí život, ani její komerční úspěch totiž nedokázal odvrátit nevyhnutelné, již dva roky později se brány v Redditschi z důvodu insolvence navždy uzavřely a mladým café racerům zbyly oči pro pláč.
   Co byl pro Brity Continental, to pro naše tatíky znamenal Californian. Ten se vyráběl už od půlky šedesátých let, ovšem když se dneska řekne "kalif", každý si představí model 362 (to už byla čtvrtá verze!) z roku 1969, s hranatými válci, zvednutými výfuky a hlavně Oilmasterem. Vlastnit Californiana, to bylo víc než barevná televize a šestsettrojka před barákem.

   Posuňme se o půlstoletí dále. Royal Enfield, dnes již kompletně indický (fabrika v Čennaji funguje od roku 1955, vlastníkem je bezmála dvacet let indická společnost Eicher Motors), po předlouhých letech produkce strojů, které se nezasvěcenému slévají do jednoho typu, přišel s pořádnou peckou. Tvary od další britské firmy, Xenophya Design, jsou tak vymakané, že prý nebylo nutné testovací předprodukční motorky maskovat, každý je měl za staré dvěstěpadesátky. Ovšem první testy (viz ČMN 3/2014) ukázaly, že výsledný produkt je pro zaryté café racery moc kompromisní a jde tu hlavně o komfort na úkor skutečného "caféracerování", stejně jako u italské nebo britské konkurence. S tím se nehodlali smířit kluci z českého zastoupení a pražské Vintage Garage vznikl možná nejhezčí novodobý Continental GT, který se prohání po světě. Leštilo se, frézovalo a zkracovalo (výfuk, podsedlový rám...), řidítka šla pod horní brýle, dozadu místo jednotek Paioli přišly Öhlinsy, sedlo dostalo efektní prošívání a celá motorka potom kompletní decentní airbrush. Žádné zásadní zásahy, spíš takové precizní dolaďování detailů, ale z výsledku se tají dech.
   Z týnecké Jawy se asi žádného Californiana hned tak nedočkáme, ale našim čtenářům je Mates Moto Servis z Lošánek u Kolína už dostatečně známý. V dílně Martina Pavluse vznikají pro změnu ty nejhezčí staronové Jawy, kdy fungl nové stroje (v Týnci je pořád můžete koupit jako "sadu náhradních dílů"), ale klidně i staré vraky přestavuje do podob legendárních modelů 634 a nebo právě Californian. Když jsme k němu přijeli, stály před vraty tři úplně nové "kalify", které se lišily jen v detailech. Jeden do Kanady, druhý do Anglie a třetí do Domažlic. My jsme dostali na svezení "Kanaďana", to je prý absolutní majstrštyk, který mí vše, co úpravce nabízí. Výčet úprav by zabral půlku novin, vždyť řekněte sami, tipovali byste jako výchozí model novou 640?

   Obě motorky spojuje optická lehkost, nicméně svou stavbou jsou zcela odlišné. V Británii se sportovní ikonou stal stroj velmi závodního charakteru s řidítky na vidlicích, zatímco u nás frčel pohodlný posaz roadsterového stylu. Čím si to vysvětlit? To vážně netuším. Každopádně krásky jsou to obě.
   Troufnu si říct, že Californian osloví hlavně generaci dnešních Pětačtyřicátníků a výš, kteří původní verzi zažili na silnicích a dnes si plní svůj velký klukovský sen. Posaz je také k tělu zchátralému věkem podstatně přívětivější než na Enfieldu, viděno dnešníma očima není Califirnian sportovní ani trochu. Ale široká řidítka s hrazdičkou se dobře drží, nohy nemáte moc zalomené a sedátko je překvapivě pohodlné, což spolu s absolutně i pocitově nižší hmotností než u Contiho dává pocit hbitosti a ovladatelnosti, i když je motorka podstatně vyšší.
   Na Jawě nebyl problém se otočit na úzké silnici naráz a bez nutnosti sundat nohu ze stupačky, na Enfieldu jsem musel nadvakrát. Také na něm hned cítíte, že je těžší, zřejmě i ten vysokánský (ale nádherný) motor zvedá těžiště dost nahoru. No a pak ten posaz ... Takovou ergonomii nemá kdejaký supersport. Sedátko je uzoučké (nad 100 km začínáte poposedávat), stupačky vzadu a vysoko, a řidítka na teleskopech tak nízko, že jsem dva dny cítil namožený krk. Joj, takhle si představuji kafáče! Řídidla jsou v originále nad brýlemi, ale když se mě Tomáš Černý z Vintage Garage ptal, jestli je chci nahoru, nebo nechat dole i za cenu, že v téhle poloze se do nich přenášejí vibrace, které nahoře nejsou, neváhal jsem ani vteřinu. Tohle je zážitková motorka, tak se vším všudy!

   Navzdory použití moderní zadní pneumatiky jsou jízdní vlastnosti Californiana stejné jako na jakékoli jiné modernější Jawě. Podvozek rozhodně není betonově pevný, ale odpružení je docela komfortní, a když si člověk zvykne na odlišný styl jízdy, může být i překvapený. Jako jsem byl já, když jsem přecenil nástup brzdného účinku přední kotoučovky, a než mi došlo, že jsem měl sakra přitlačit, byl už jsem příliš daleko a musel motorku sklopit. Jawička profrčela vinglem, jako by se nechumelilo, a já jen zůstal vyjeveně koukat. Chce to zvyk, vysoká hubená motorka na vysokých hubených kolech, ale pak to můžete švihat zatáčkami o sto šest. Že bych právě našel ten sportovní základ?
   Že podvozek Contiho dělala firma Harris Performance, to jsem bral jako dobrý marketingový žert. Jenže jestli mě něco na téhle motorce vyloženě šokovalo, byla právě ta pevnost rámu a přesnost řízení. Tahle motorka byla stvořena pro bláznění v zatáčkách, Pirellky jsou excelentní, přdní vidlice navzdory dodatečnému přitvrzení filtruje uspokojivě a zadní Öhlinsy fungují tak, jak od Švédů čekáte. Jasně, Conti je v téhle úpravě tvrdý, ale řekněme adekvátně. Také brzdy jsou fajn, přední sice trochu vlažnější, o to silnější a citlivější (a překvapivě účinná) je však ta zadní.

   Že je zásadní rozdíl v motorech, tomu se nikdo nediví. Anglie odjakživa ráda bručela na čtyři doby, zatímco synonymem české (pardon, československé) motorky byl vždycky dvouválcový dvoutakt 350. A pozor, na tomhle Californianu vybavený nejen odděleným mazáním Oilmaster, nýbrž také elektrickým startérem! Z toho jsem byl na větvi, protože startovat třindu čudlíkem, to je prostě úlet. "V Jawě elektriku doporučují až na startování zahřátého motoru, jenže oni tam dávají velké a slabé akumulátory, my montujeme malou gelovku a na startpáku může zákazník klidně zapomenout," vysvětlil mi Martin Pavlus. Dvoudobý dvouválec chytá fakt na první otočení, ten čudlík bych dokázal mačkat celý den.
   Zatímco v "dárcovské" 640 z počátku 90. let notoricky známý dvoutakt působil již nepatřičně, zde dává opravdu smysl. Rozvážné řazení s dlouhým krokem a poloautomatickou spojkou, příjemně kultivovaný chod v nízkých otáčkách a naopak sílící vibrace s přibývající rychlostí, to vše kořeněné nepostradatelnými obláčky z výfuku, to vám vyloudí relaxovaný úsměv na tváři. Tenhle Californian má akorát jediný budík, v mílích cejchovaný tachometr, a ten vám prozradí, že cokoli nad 80 km/h je už zbytečně uspěchané. Že je maximálka ještě o půlku vyšší? Koho to zajímá, tuhle motorku si zákazník kupuje kvůli chvilkám dokonalého štěstí v sedle nádherně zpracované královny svých dětských snů, ne pro lámání rychlostních rekordů.

   Čtyřdobý jednobuch v Royal Endfieldu je dvouventilové óhávéčko velmi zajímavého charakteru. Seštelovat já svoje XT na volnoběh tisíc otáček, tak dostanu ojnicí přes hubu, ovšem Conti si blafe jako stabilák. Výkon 29 koní je podstatně vyšší než u Jawy, ale i tak je jasné, že to není žádný trhač asfaltu. Jenže díky své koncepci je neuvěřitelně pružný, úsporný (pod čtyři litry na sto), vstřikování jemné a není problém na pětku nechat spadnout otáčky k dvoutisícové hranici (cca 60 km/h). Paradoxně největší vibrace se objevovaly právě kolem "jawských" 80 km/h, když jste drželi otáčkoměr na čtařce a tachometr u sto dvacítky, byl motor klidnější. Ale já jezdil spíš tak sto, sto deset, a vyhledával zatáčkovité úseky, kde přišla na řadu i lehce jdoucí převodovka. Tady je to s Continentalem v téhle úpravě nečekaná prča, tohle je opravdový nefalšovaný café racer! Staré časy mohou občas působit velmi svěžím dojmem ...