V tomto redakčním testu vám představíme novinku Jawy pro rok 2001, motocykl se čtyřdobým motorem o zdvihovém objemu 50 ccm a elektrickým startérem.Vtip? Ne.
   Jawu 20 a 21 z produkce Povážských strojární, všeobecně zvanou také Pionýr, zná určitě každý. I když se už pěkných pár let, či spíš desetiletí nevyrábí, naše cesty stále brázdí kluci na Pionýrech. Nejen pro svoji finanční dostupnost (rozuměj za tisícovku) bývá tou úplně první motorkou u většiny mladých chlapců. Zásoby náhradních dílů na vsi u prarodičů se už pomalu tenčí a začíná hrozit vyhubení tohoto přepotřebného dopravního prostředku. Na čem jiném má mládež získat první zkušenosti z jízdy, když ne na 50-ce, která je pro tu věc jako stvořená.

   Naštěstí v pravý čas přichází po letech jeho nástupce - Jawa Robby 50, i když tyto dva motocykly spojují jen nápisy Jawa a cílová skupina mladých lidí, kterým má určitě co nabídnout. Vzhled je první věcí, která se hodnotí. Ten se podle mého názoru určitě podařil. Potvrzovali to i otáčející se hlavy lidí podél cesty. Měla na tom velký podíl výrazná červená barva v kombinaci se stříbrnou. jen palivová nádrž by si zasloužila dvě mínus, protože rušila jinak pěkný celek.
   Vliv na to, že se hlavy okolo cesty otáčely, měl i dostatečně sytý zvuk čtyřtaktu ve vysokých otáčkách. Čtyřdobá padesátka se v našich končinách často nevidí. Stejně se divili i všichni, kteří značku Jawa poznají podle staré u nás jezdící produkce. Někteří byli přesvědčeni o ukončení výroby motocyklů Jawa v podniku Týnec nad Sázavou a byli mile překvapeni při vysvětlení, že Jawa stále produkuje motorky a kromě "nesmrtelné tři a půly" má ve svém výrobním programu čtyřdobou 125-ku nebo takovou zajímavou 50-ku.
   Malý čtyřdobý motor je sice z produkce čínské firmy, ale jeho konstrukční základ ještě v sedmdesátých letech položili inženýři firmy Honda a dnes se vyrábí ve stotisícových sériích, což může svědčit o jeho spolehlivosti. Motor ožívá při prvním našlápnutí nebo lépe řečeno prvním pohybu startovací pákou. Mnouhem častěji jsem k tomu účelu používal černé tlačítko na řidítkách. Jawa s elektrickým spouštěčem, přiznám se, že jsem měl při jeho používání smíšené pocity. Po nastartování se z výfuku začalo ozývat hluboké bublání připomínající velké čtyřtaktní enduro a z motoru znělo příjemnétiché svištění rozvodového řetězu. Po přidání do vyšších sfér se s postupujícími otáčkami zvuk postupně měnil na vysokootáčkové vrčení, které při maximu (přibližně okolo 9000 ot./min.) už produkovalo decibely, na které by mohl být hrdý i objemnější motocykl než padesátka. Čtyřdobá pohonná jednotka má oproti konstrukčně jednodušímu dvoutaktu mnoho výhod, z čehož asi největší je nabídka výkonu už od nejnižších otáček. Ten k mému milému překvapení projevoval i na 50-ce Robby a čtyřka se po úplném zpomalení skoro k zastavení (5 km/h) dokázala po přidání plynu z toho vytáhnout s mírným zakašláním a od rychlosti 15 km/h to šlo nahoru už plynule bez prskání. Při jízdě sólo to znamená minimální řazení a žádné nutné točení motoru do otáček před zařazením vyšší rychlosti, tak jak to bylo u jeho dávného předchůdce Pionýra. Jedním z nedostatků testovacího modelu byl příliš do pomala naladěný sekundární převod. Zadní ozubená rozeta byla příliš velká, naštěstí u dovozce Jawy na Slovensko není problém obstarat menší, která dodá Robbymu svižnější rychlosti. I když ani testovaný stroj nebyl nejpomalejší, 50-ka šla v pohodě a když člověku není líto srdcervoucího řevu jeho motoru, vyšplhá se ručička tachometru těsně nad číslo 65, což už je pro začínající mládež možná až příliš. Rychlejší sekundární převod by mu seděl lépe, protože bych nemusel čtyřku zdímat nadoraz a motůrek by takového zpřevodování jistě utáhl, když jednička byla tak pomalá, že jsem se pravidelně rozjížděl na dvojku. Když jsme u převodovky, je třeba vzpomenout ještě malou odlišnost v uspořádání jednotlivých převodů. Ty se řadí od prvního až po čtvrtý všechny dolů, přičemž neutrál je až nad jedničkou, takže se mi zpočátku někdy stalo, že místo přeřazení na vyšší stupeň zařval nižší, v lepším případě neutrál.

   Co se týká podvozku, Robbymu v tomto ohledu není co vytknout. Přední vidlice z produkce firmy ČZ byla dostatečně stabilní, při brzdění se téměř vůbec neponořovala a ani při prudkém průjezdu větší dírou v cestě nebo při menším skoku nešla na dorazy. Podvozek měl také dobrou oporu v brzdách, hlavně přední jednokotoučová (třmen stejné značky používají i motocykly Derbi) byla jak v účinnosti tak i v oblasti dávkování výborná, ale bohužel nenašla dostatečnou oporu v přední úzké sériové pneumatice. Její výměna za kvalitnější není finančně náročná.
   I přes několik vzpomínaných nedostatků jsem si Robbyho oblíbil jako vlastního, a to i pro nízkou spotřebu paliva malého čtyřdobého motoru. I když nesplnil výrobcem udávaných 1,4 litru, naše průměrná spotřeba 1,8 l/100 km je víc než výborná. Tento malý nárůst je odrazem poctivého testování všemi možnými cestami s různou úrovní stoupání, jezděním ve dvojici a častým městským provozem. Spotřeba byla dokonce tak nízká, že uzavřený palivový kohout jsem si uvědomil až po ujetí 3/4 kilometru. Výhodou čtyřtaktu je také to, že cenu benzínu nezvyšuje přimíchávání oleje tak jako u dvoutaktů, takže při mimoměstském provozu s natankováním benzínu za stovku si můžete udělat 200 kilometrový výlet. K tomu už není co dodat.