Jak krásně a přitom rychle mohou uběhnout tři měsíce? To jsem se přesvědčil při velkém letním testu Jawy 660 Sportard. Tři měsíce, tři velké cesty a co největší počet najetých kilometrů. Mnou stanovené minimum začínalo na 20.000 km. Zdá se to jednoduché, vypadá to lákavě, ale tentokrát jsem si vzal velké sousto. Ještě že jízdy s týneckou novinkou probíhaly v naprosté pohodě.

   Velkou výhodou byla dobrá zkušenost s předchozím modelem. Vždyť s Jawou 650 Dakar jsem najezdil bez několika málo kilometrů rovných čtyřicet tisíc. Mimo jiné mě dovezla i s manželkou Lenkou do Dakaru a po skončení světoznámého závodu ještě dál, do Mali a Burkiny Faso. Tentokrát ovšem rakouský jednoválcový čtyřtakt Rotax nahradil italský motor Minarelli stejného výkonu a motocykl prošel značnou úpravou. Zde tolik kritizovaná tříoká maska byla za hranicemi vysoce hodnocena a díky seřízení musím pochválit perfektní funkčnost světlometů. Co dělá Sportard Sportardem, to jsou bezesporu široké leštěné hliníkové ráfky, na které lze nazout vzadu stosedmdesátku (na přání i stoosmdesátku) pneumatiku. Tak sportovní jízdu jsem nezažil ještě v sedle žádné jiné jawy.
   Použitý jednoválcový, kapalinou chlazený motor Minarelli o objemu 660 ccm je jistě dobrou volbou, vždyť léty prověřený motor je použit v mnoha modelech renomovaných značek. Důležité je to, že motorová brzda potvrdila plný počet koňských sil, jen je třeba pořádně tahat za plyn a hlavně řadit a řadit. I v tomto režimu je však motor velmi úsporný. Brzy a rád jsem si zvykl na úžasně nízkou hodnotu spotřeby benzínu. Vždyť jezdit za "čtyři na sto", to je radost sama, a při ceně benzínu, například ve Skandinávii až 45 Kč za litr, jsem si této vlastnosti velmi cenil.
   Ale pojďme na samý začátek testu. První cesta vedla do berounské firmy Moto S+P, kde mi byla namontována trojice kufrů GIVI, které při dlouhých zahraničních cestách přišly vhod. Dlouho jsem nevěřil, co všechno pojmou postranní kufry Cruiser o objemu pouhých 21 litrů. Říkal jsem si, že jsou snad nafukovací ... Hodně dělá vypouklé víko, pod které toho ještě mnoho složíte. O tom, že jízda s Jawou 660 byla radost sama, svědčí i to, že šestý den po převzetí měla najetu už první tisícovku, to když jsem ji vzal provětrat do Krkonoš. Zpáteční cesta vedla do pražské ulice Zakrytá. Zde partner testu, novopacká firma Motopoint, slavnostně otevíral svou prodejnu a Jawa 660 byla první, která prošla zdejším servisem. Po dohodě byla vybavena řetězem EK v barvě motocyklu, destičkami CL brakes a olejem Bel Ray. Když už jsem u toho oleje, musím zmínit naprosto nenáročný provoz, jen si hlídat včasnou výměnu oleje a také jeho hladinu. Časem se ale ukázalo, že množství olejové náplně se nemění po celou dobu servisního intervalu. Potvrdila to především rychlocesta do Fara (3280 km), kterou se podařilo zvládnout za dva a půl dne. Účast na megasrazu v jihoportugalském Faru přinesla navíc jasou důvěru v chladící systém. Zdejší společná vyjížďka několika tisíc motocyklů do centra Fara je tou nejnáročnější zatěžkávací zkouškou, jakou si jen umíte představit. Navíc, věřte nebo ne, po celou dobu testu nebylo třeba chladící kapalinu doplňovat. Zpáteční cesta přes alpské pasy, kde nad 2000 metrů sněžilo, zase dostatečně prověřila mrštnost v zatáčkách a dostatek výkonu v prudkých stoupáních.
   To samé se opakovalo o měsíc později na Apeninském poloostrově, kde byl motocykl plně obsazen a na nádrži ještě přibyl tankruksak Lojzo. V Neapoli, právě ve chvíli, kdy bylo na tachometru patnáct tisíc, mě zastihla jediná závada na motocyklu. Tou byla výměna spojkového lanka, které jsem měl prozřetelně s sebou. Vypadlý šroubek gumové stupačky, to byla prkotina, kterou vyřešily rychlopásky. Radikální změnou klimatických podmínek byla zářijová cesta do Skandinávie. Při přejezdu švédsko-norské hranice naskočilo na tachometru 20.000 km. Díky nízké a všemi respektované maximální rychlosti (většinou 80-100 km/h) bylo v Norsku dosaženo úžasné spotřeby 4,2 l/100 km.
   Když po návratu rekapituluji své tři měsíce v sedle Jawy mezi motorkáři v Bravanticích ve vyhlášeném Motobaru u Hanky, ani se mi nechce věřit, že všech 23.000 km bylo ujeto na jednu přední pneumatiku. Faktem je, že na konci testu už bylo těžké s ní udržet přímý směr. A nebýt fotografování Sportarda na písčité motokrosové dráze ve Švédsku, nezaznamenal by za všechny ty kilometra ani nejmenší újmu na kráse. Takhle to odnesl levý přední blinkr při statické fotografii, a to i přesto, že byl stojan podložen kamenem. Byly to krásné tři měsíce, kdy se Jawa osvědčila na španělských pláních, báječně zvládla alpské průsmyky i italská čtyřicetistuňová vedra, a nakonec i skandinávský chlad a vlhko.