Chcete retro motorku? Ale takovou, která vás přenese do VAŠÍ minulosti? Pro člověka z naší kotliny existuje vlastně jediná správná možnost, Jawa 350. Tu si teď můžete pořídit od Mates Moto Servisu přestavěnou do modelu 634 z osmdesátých let.

   Jo, tahle nádherná šest-tři-čtyřka z osmdesátých let totiž není šest-tři-čtyřka z osmdesátých let, nýbrž upravená letošní 640. O strojích z Mates Mota, dealera Jawy z Lošánek nedaleko Kolína, jsme psali už několikrát. Poprvé, když upravili čtyřdobou dvěstěpadesátku ve stylu starého Californiana, což na malém českém trhu, citlivém na cokoli s logem Jawa, vyvolalo velký rozruch. Podruhé, když jsme tu dvěpade otestovali, potom když začali přestavovat tyhle motorky do podoby modelů 634, a naposledy letos na jaře, když jsme přinesli informaci, že se v Lošánkách vrhli na přestavbu motocyklů ve stylu starých třistapadesátek – z třistapadesátek!
   Výroba úspěšných čtyřdobých dvěapůlí skončila, už to nepitvejme, jinak z toho zase bude spoustě lidem vařit krev, prostě to tak je. Neutuchající vlna zájmu o retro Jawy však Martina Pavluse, majitele Mates Moto Servisu, a jeho pravou ruku Petra Balona přivedla k myšlence, že by klidně mohli dělat nejen renovace starých třistapadesátek, jimiž se zabývají už dlouhá léta, ale že by do podoby starých mohli stavět ty nové třindy. Komerční úspěch, kdy na svém kontě za krátkou dobu mají na dvě desítky retro modelů, potvrzuje, že myšlenka to byla správná.
   Nové třistapadesátky se v Jawě v Týnci nad Sázavou dají normálně koupit, sice bez papírů, ale ty se, vzhledem k bezpočtu vraků Jaw poházených po ČR, dají zcela legálně obstarat, a nic nebrání tomu, abyste si domů přivezli krásnou starou 634 s nulou najetých kilometrů, bezkontaktním zapalkem, kotoučovou brzdou, oilmasterem a třeba i elektrickým startérem. Nebrání tomu příliš ani cenovka, za fungl novou Jawu 350 Four totiž v základu dáte 78 tisíc. Přestavbu na „fourku“ vám udělají z jakékoli třistapadesátky, ovšem podle Martina Pavluse kolikrát vyjde lépe, když vezmete funglovku. V Lošánkách dokáží zrenovovat i totální vrak, ale když pak sečtete náklady na kompletní generálku všeho…

   Nechtějte po mně výčet věcí, které jsou tady jinak než na „čtyřkách“ v osmdesátých létech. Jasně, vidím ovladače, místo „bošáku“ je tu normální klíček, samozřejmě kotoučová brzda a oilmaster, ale jinak? V tomhle jsou pánové z Lošánek kovaní, nejdříve mi ukazují jinou, skoro totožnou 634, ale prý postavenou na originál čtyřkovém rámu, „hele támhle ten držák pod sedlem je trochu odlišně řešený“, nicméně to jsou pro člověka, jenž nenosí encyklopedii „Jawa rok po roce“ v hlavě, naprosto nezachytitelné detaily.
   Podle mě je mnohem důležitější, jak působí celek, a ač jsem se nikdy nepovažoval za skalního fanouška Jawy 634 (spíš jsem pokukoval po 639 a 640), musím říct, že v téhle zlatavé barvě vypadá třinda prostě božsky. Chromované blatníky a bočnice nádrže, snížené výfuky, hranaté boční kastlíky s nápisy 350 Four, zakrytované zadní teleskopy, prošívané sedlo a naprosto typické kulaté blinkry mi vhánějí slzy dojetí do očí. Moderní prvky, jako již zmiňovaná kotoučovka nebo třeba čirá optika na předním světle, vůbec neruší.
   Tahle motorka už má svého majitele, který na ní prozatím najel pouhých 100 km, takže testování probíhá s hodně staženou zadnicí a velice decentně. David, sám kdysi čilý Jawař, dokonce odmítá na tomhle skvostu jet, ale pak na mě zvesela z pole řve: „Bez plynu, ty jelito, tos nikdy nestartoval Jawu?!“ To když se po focení pokouším dvoudobý dvouválec ve fázi „ani teplý, ani studený“ probudit k životu. Se sytičem, bez sytiče, s plynem i bez, holt jsem kdysi míval MZ a chybějí mi zkušenosti.

   Jízda je – jaká? Asi nejlepší slovo je „kouzelná“. Protože se jakoby kouzlem přenesete opravdu o těch třicet let dozadu. Model 640 působí mnohem moderněji, ale tady sedím na uzoučké motorce s nízkou nádrží i řídítky, nohy docela vepředu, a vychutnávám charakteristický zvuk jawského dvouválu. Startování překlopením řadicí páky, dlouhatánské chody řazení, čtyřka, což je poslední kvalt (šokující informace pro mlaďochy), se řadí už někde na hranici rychlostního limitu v obci, to všechno mě hrozně baví a stále víc vtahuje do svého světa. Syrový motor ještě není optimálně nastavený a já ho ani nechci trápit, nejvíce na otáčkoměru vidím čtyři tisíce (a vedle na tacháči asi něco přes 80) , a to se dvouválec začíná teprve probírat, ale také docela vibrovat. Jinak mě překvapuje, že se dá v pohodě jezdit kolem dvou a půl tisíc a docela jemně, jen nesmíte spěchat. Byl jsem poprvé vyjukaný, když jsem proběhl převodovku, vsadil čtyřku a s pocitem, jak mi to uhání, se podíval na tachometr – a tam 60!
   Jenže o tom tahle Jawa je. Nespěchat, užívat života, vzpomínat. Prdět do vzduchu obláčky dýmu a vnímat každé otočení klikovky. Podvozek není stavěný na žádné tahání kolen po zemi, brzdy jsou tady také od toho, aby brzdily a ne šokovaly přihlížející efektními stoppie. Tohle prostě není motorka pro mladé divočáky, ale naopak pro lidi, kteří už jsou sami tak trochu retro a jsou na to svým způsobem hrdi. A teď si chtějí splnit sen, který měli před třiceti lety, koupit si krásnou novou Jawu 350/634. Jen tak, pro potěchu ducha a všem těm moderním hyperstrojům navzdory.

   Motocykl do testu zapůjčila firma Mates Moto Servis.