Novinkou na českém trhu (i když malosériovou) je Jawa Californian 250 OHC. Retrobike postavený na základě čtvrtlitrového Travela. Má tento model šanci uspět v rychle se rozšiřující třídě dvěstěpadesátek?

   Při vyslovení slov „Jawa Californian“ se vám na přelomu šedesátých a sedmdesátých let tajil dech vzrušením nad něčím prakticky nedosažitelným. Motocykl, jenž po dlouhých letech dokázal opět oslovit zákazníky také na západ od našich hranic, i když konstrukčně se o žádný převrat nejednalo, mohla většina československé populace zřít leda v časopisech nebo řadách Sboru národní bezpečnosti. Dnes se samozřejmě jedná o ceněný historický artefakt.
   Na počátku nového milénia se Jawa pokusila o návrat jména Californian na výsluní své produkce. Tento „Kalif“ ale spíš ježil chlupy hrůzou. Byla to obyčejná dvoudobá třiapůle „ozdobená“ tunou chromu, nádrží nejspíš z Kývačky a jakýmsi plastovým krytem budíku, který vypadá, že se vlivem tepla právě roztekl. Tento motocykl má s původním Californianem společný leda název a oddělené mazání. Je jen dokladem zvrácenosti doby, když se ho někdo snaží prodat za nekřesťanské peníze s poznámkou, že „jde o raritní model vyrobený v malé sérii, dnes povětšinou v soukromých sbírkách“.

   Jenže vzdát se takové známky, jakou Californian bezesporu je, se lidem v Jawě a okolo ní nechce. Proto dnes existuje předprodejní verze „Kalifa“ 660 (výrobek přímo Jawy) a prodejní Californian 250 OHC, jenž má svědomí dealer Jawy, firma Mates Moto z Lošánek. Tento motocykl jsme také měli možnost otestovat a co víc, porovnat s původním „Kalifem“.
   S myšlenkou novodobého Ca- liforniana vlastně přišel fanda značky Vojtěch Blecha, jenž si první kousek ve spolupráci s Mates Moto postavil. Šlo o přestavbu Jawy 250 Travel a byla to celkem šikovná a jednoduchá myšlenka.
   Třída čtvrtlitrů zaznamenává v poslední době slušný rozmach. Každým rokem přibude do této kubatury nový kousek od nějakého renomovaného výrobce. Jsou zde sportovní Honda CBR a Kawasaki Ninja, naháč Yamaha YBR nebo endurko Kawasaki KLX. Vedle nich pak Jawa 250 Travel, jejíž největší devizou je především cena v řádech několika deseti tisíců nižší. Problém je, že jde o konstrukčně a designově zastaralý typ. Pravda, pro koho je prioritou cena, spokojí se s tím, ale jak dokazují prodejní statistiky, za kvalitu jsou zákazníci ochotni si připlatit. Proč jim tedy nenabídnout něco víc?

   Postavit vedle sebe původního a nového „Kalifa“ ale není jen připomenutím zakladatele rodu. Oba motocykly lze totiž reálně porovnat. Společným faktorem může být cena. Nový čtyřdobý „Kalif“ s cenou začíná na 75 tisících kaček. Původní exemplář, jenž je součástí našeho srovnání, vyšel na sto tisíc. Za hodně podobné peníze si tak do garáže můžete pořídit buď porci československé motocyklové historie, nebo současnou techniku ve velmi slušivém kabátě.
   Nádherné jarní počasí přímo vybízelo k projížďce a upřímně jsem moc rád, že první letošní svezení bylo na Jawě 350 Californian. Nic, u čeho byste se museli bát, že rychlejším puštěním spojky se budete na neřiditelném stroji vlající řítit někam proti vratům. Na druhou stranu mi bylo zároveň jasné, že od přední bubnové brzdy nemůžu čekat žádné zázraky.
   Tak tedy po dlouhé době zase zamáčknout řadičku a překlopením z ní udělat startpáku. Prošlápnout dvakrát naprázdno a potřetí už se zamáčknutým bošákem. Motor bez problému chytá, takže za charakteristického zvuku oblékáme s Kubou helmy a rukavice. Musím doplnit, že můj fotograf a spolutester předtím prostě jen otočil klíčkem a zmáčkl tlačítko elektrického startéru. Zvuk jeho motoru je samozřejmě jiný a věřím, že vnímat ho pouze poslechem, nikdy byste ho Jawě nepřisuzovali. Mohou za to nortoňácké výfuky (příplatková výbava, ve standardu jsou koncovky shodné s Jawou Travel).

   Řeknu vám, těžší srovnávací test jsem snad nezažil. Většinou jsou si motocykly po technické stránce hodně podobné, ale tady bylo všechno jinak a klidně i úplně naopak. Tak předně řazení, já cpal jedničku nahoru, Kuba dolů. Než jsem si na starý způsob řazení zvyknul, několikrát jsem špatně prořadil. Navíc, kdo pamatuje, ví, jak dlouhé jsou mezery mezi jednotlivými kvalty u Jaw, takže zvyknutý jen tak ťuknout do řadičky jsem občas „našel“ i falešný neutrál. Inu, veterán.
   Brzdy – také propastný rozdíl. Bubny nezklamaly a (ne)brzdily přesně podle předpokladu. Když jsem pak přesedlal na nového Kalifa, při prvním brzdném manévru šlo přední kolo málem do smyku. Jiná je účinnost, jiné je dávkování. Každopádně dvoupístek na kotouči o průměru 320?mm je pro současného „Kalifa“ dostačující.
   Porovnání motorů je nutné s velkou opatrností. Původní a dlužno říct velmi pěkný motor Californiana byl totiž těsně po repasi a měl najeto pouhých sedm kilometrů. Neodvážili jsme se jej proto hnát do bezvědomí. Papírově měl původní „Kalif“ údajně 23 koní a 33 Nm, zatímco čtyřdobá varianta má necelých osmnáct koní a 17,3 Nm. Ve skutečnosti je ale současný model svižnější a rychlejší. Přispívá k tomu jistě i pětistupňová převodovka, jež je součástí vzduchem chlazeného dvouválce vyráběného továrnou Tmec a původně sloužícího také v Hondě CB.
   Jawa u čtvrtlitru uvádí maximální rychlost 120 km/h. K novému Californianu si ale můžete dokoupit o pět zubů menší rozetu a docílit tím rychlost ještě přibližně o dvacet kilometrů v hodině vyšší. Zvýší se tím tak i vaše cestovní rychlost a navíc motor nebudete muset tolik vytáčet. Motor ani moc nebrní. „Kalifa“ veterána nemá smysl tak trápit, je lepší spokojit se s cestovkou kolem 80 km/h.
   Podvozek je měkčí, a to mluvím o obou motocyklech. Zasloužil by přitvrdit, nicméně stopu vede a do zatáček nijak nepadá. Čtvrtlitr sice dostal do vínku jednoduchý trubkový rám, ten ale svou tuhostí požadavkům dostačuje. Osmnáctipalcová kola pak poberou řadu nástrah velkoměsta.