Pohled na pěknou přestavbu vždy potěší. A když jde navíc o zdařilou záležitost z Jawy, je libido uspokojeno dvojnásob.

   Jakmile se tato Jawa objevila na sociálních sítích, vzbudila zasloužený rozruch. Na první pohled pěkná, čistá práce, v duchu současných stavitelských trendů. Takže, máme tu Jawu 350/640 Brat. Kdo by nevěděl, "brat" jsou motocykly balancující na pomezí café racerů a scramblerů. Kromě odlehčování se vyznačují minimem chromu a naopak se nešetří černou barvou.

   Přestavěných Jaw na tuzemskýcg výstavách vždy pár uvidíte. Za základ se většinou berou nejlevnější kejvačky, občas někdo přestaví Péráka (v současnosti nejčastěji na závoďáka) a jako červený hadr na býka působí na veteránisty předělávky legendárních půllitrů OHC.
   Tato stavba se ale v mnohém liší. Tak především, jde o zbrusu novou "šestsetčtyřicítku" objednanou z Týnce přímo pro tento účel. Motocykl není pojatý jako "showbike" na výstavy, ale zdobí garáž fandy značky a oprávněně je středem pozornosti všude, kde se objeví. Ne náhodou pochází z dílny Mates Moto Servis Martina Pavluse. Tento dealer Jawy se prodeje a servisu zaměřuje také na přestavby současných Jaw na "kultovní" modely. Už dříve jsme psali o novém Californianu nebo modelu 634. Takže jsme se do Lošánek nedaleko Kolína vypravili obhlédnout také tuto stavbu.

   U "bratů" jde o odlehčení, zlepšení jízdních vlastností a navození ducha sportovních motocyklů. Jak se podařilo tuto filozofii převést do reálu? Odlehčení proběhlo spíše optické. Zmizely plastové díly včetně masivního airboxu a blatníků, ale i plechová nádrž a boční kastlíky. Motocykl tak vypadá mnohem vzdušněji a možná lehčí, než ve skutečnosti je.
   Pro zvýšení tuhosti totiž dostal rám nové vzpěry vedoucí zpod sedla sněrem dolů. Vlastně byl uzavřen tak, jak by asi měl být vždy. Druhým velkým zásahem do rámu pak bylo přemodelování zadní partie. Odříznout se musely původnínavářky pro uchycení sedla, podsedlová část byla srvnána do roviny a spojena trubkou kopírující zaoblení sedla. A když už se na trubky šlo s flexou a svářečkou, vznikly z menších ohnutých trubek nové úchyty zadních stupaček a výfuků. Výsledkem je rám je rám možná nepatrně těžší, ale rozhodně tužší.
   Tlumiče posloužily standardní týnecké, jen pro snížení předku bylo třeba přední vidle zkrátit přibližně o pět centimetrů. Celková linie motocyklu je tak více vodorovná a co bychom si namlouvali, to prostě vypadá dobře.
   Parta kolem Martina Pavluse se vždy snaží použít maximum možných dílů ze současné i minulé produkce Jawy. Ať už jsou to zmíněné vidlice, jejich uchycení v upravených brýlích z dvěstěpadesátky Travel, světlomet původně ze 634, nebo tradiční doutníkové výfukové koncovky.

   Motor dostal v Týnci do vínku elektrický startér, v Lošánkách pak šestý výbrus, čímž se jeho objem zvýšil na téměř 400 kubíků. Jestli to ve spojení s většími tryskami a otevřeným sáním znamená nějaký nárůst výkonu nebo krouťáku, změřeno není, ale s jistotou mohu říct, že zvuk motoru je líbezně chytlavý. Nezapře tradiční Jawské chrchlání a hádání se při volnoběžných otáčkách, ale vše v hlubších tónech.
   Jak motor, tak i rám a v podstatě většina pohledových dílů dostala černý lak. Stejně tak náby a ráfky kol s nezměněnými rozměry. Zcela chybí celokryt sekundárního řetězu. Na temném motocyklu se tak leskne pouze nádrž, jež byla stažena z laku, obroušena, v duchu minimalismu je prolisované logo zvýrazněno tmavě červenou barvou a celek opatřen bezbarvým lakem. Zakázkovou výrobou je prošívané sedlo tvořené základnou vyřezanou z OSB desky, výplní a koženým potahem.
   Vlastní výroba je také přední blatník a schránka na baterii. Ta je na stejném místě pod sedlem jako u sériové třistapadesátky. Zcela chybí, na přání majitele, jakýkoliv zadní blatník kryjící alespoň prostor s baterií a sání. Řidítka a hefty pocházejí z katalogu prodejce aftermarketových dílů. Samotné ovladače jsou samozřejmě také původní. Matice na hlavě řízení, známá z "Kalifů" jako tlumič řízení, je zde pouze atrapou.

   Přestavba přišla majitele přibližně na sedmdesát tisíc kaček, k čemuž je třeba připočítat cenu původního motocyklu. Podle Martina Pavluse by se při opakování takové přestavby už mělo podařit cenu stlačit níž.
   Dá se namítat, že ceza cenu přes sto tisíc se dají pořídit osvědčené stroje, i když už z druhé ruky. Jenže tohle je záležitost pro srdcaře. Sice má pořád pár nedostatků, jako je nevýkonný motor nebo měkké tlumiče, ale tohle je nová Jawa. A pěkná. Víc takových na našich silnicích.