I Jawa vyrábí závodní náčiní! Nejen pro účastníky "Fichtl cupů! je určen tovární speciál, který naše redakce měla možnost otestovat!

   Jawa může být pro někoho pouhou minulostí. Pravdou ovšem je, že v Týnci nad Sázavou život neutichl. Jawa reaguje na stále vzrůstající oblibu amatérských závodů malých motocyklů, koncepčně vycházejících z legendární Jawy 50. Proto začíná prodávat motocykl pro rekreační sport a volný čas, jak mu v tiskopisech oficiálně přezdívá.
   Myšlenka tohoto motocyklu vznikla v Jawě jako alternativa pro jezdce, kteří nechtějí vrážet nesmyslené peníze do tunění Pionýra. Potřebují ale jezdci takovou alternativu, když díly na "pincka" seženete všude a za hubičku? V Jawě tvrdí, že se přestavbou Pionýra na konkurence schopný stroj špičky závodního pole v kategorii Speciál dostanete přes cenu 20.000 Kč, což je nakonec srovnatelná částka s pořizovací cenou Robby Cross.
   Již jsem zmínil našeho nesmrtelného Pionýra, s jehož modifikacemi by měla tovární Jawa 50 Robby Cross soutěžit na závodních tratích. Pravdou je, že tento závodní speciál nemá s původním Pionýrem nic společného. Rám, uložení motoru, karburátor, kola - vše je vlastně odlehčený model Robby. Nečekejte proto dvoudobý tříkvaltový motor ani pouhé pružiny místo tlumičů. Ty již dnes ostatně na motorkách top jezdců "Fichtl cupu" také nenajdete. V útrobách Crossu bije jednoduchý čtyřdobý padesátkový motůrek se čtyřstupňovou převodovkou, spouštěný elektrickým startérem nebo nožní pákou. Aby motor nebyl tolik na ráně a vyhovoval více cross country požadavkům, montují jej v Týnci tak trochu do kopce, stejně jako na sériové Robby. Jedná se o stejný motor TMEC 139 FMB, jaký používá například Betka a jehož běžná pozice uložení je vodorovná. Na Jawě ovšem rafinovaně umístili startér zhora motoru, aby byl chráněn před nástrahami přejížděných překážek. V původní variantě motoru je elektrický startér umístěn zdola agregátu.

   Vyhrál jsem s Jawou!
   Kdykoliv se k motorce při blížíte, uvědomíte si, že je to prcek. Vlastně se jedná o něco velikostně řaditelného mezi motorku a pitbike. Díky těmto rozměrům je ale ovladatelnější než pitbike a má i lepší trakci díky šestnáctipalcovým kolům. Motor se svou silou také nenechá zahanbit. Pokud na malou Jawu zrovna nepřesednete z ostrého endura, výkonem rozhodně neurazí. na začátku testu jsme se během řeči vsadili s kolegou Petrem Pourem o hamburger, že (ne)vyjedu jeden velice uklouzaný a blátivý výjezd. Petra k sázce pobídlo i to, že na motorce nebyly zrovna moc velké drapáky a především se chtěl dobře pobavit na můj účet, až se budu plácat v bahnitém výjezdu. Já se do zdolání kopce ale samozřejmě pustil. Nebyl to žádný med a Jawa dostala v kopci pěkně zabrat, kam se nevyšplhala svou nabranou rychlostí z rozjezdu, už motor moc nepomohl, i když kolo vždy spolehlivě utrhl. Nic se ale nemá vzdávat a při třetím pokusu s pořádným rozjezdem jsem se vyšplhal na motorce do více jak tří čtvrtin kopce. Zbytek už jsem z principu a ctižádosti vytlači i pomocí očí na vrchol kopce. První vítězství na Jawě 50 Robby Cross jsem měl tedy za sebou. Na kopci mě čekala louka do mírného stoupání, na kterém jsem se kvůli pneumatikám nadřel snad ještě víc. No nevadí, zkusíme si pracně vyjetý kopec i sjet. Zapomeňte na nějaké stoupání si do stupaček, pokud nejste trpaslík. Jawa se ale ve sjezdu chová poměrně klidně, a pokud nebudete sjíždět půlkilometrové kopce, je dobré motorku prostě pustit dolů a zbytečně nepřibrzďovat.

   Zvládne i brody
   Na závodech Pionýrů zpravidla motorka nemá tak těžké podmínky, jaké jsem jí během našeho testu připravil. Pojal jsem ho formou lehkého endura a cross country. K těmto disciplínám přeci neodmyslitelně patří i nějaký ten přiměřený brodík. Robby má bouhuže vzduchový filtr poměrně nešťastně čouhající přímo za přední blatník, který by jej měl sice chránit od nečistot, avšak vodou a bahnem je přímo obletován. Pravdou ale je, že v otevřeném motorovém prostoru by se bez změny délky jen tšžko jinam schovával a naše testování bez újmy a zásadního namočení přežil, takže řešení lze považovat za funkční. Navíc, pokud budete motorku zaměstnávat opravdu tvrdým terénem, je v Jawě k mání varianta vzduchového filtru s plastovým krytem.
   Šasi malé Robby bylo původně konstruováno pro běžné silniční použití. Nyní je aplikováno do tohoto sportovního modelu s drobnou modifikací rámu kvůli větší pevnosti v terénu. Přední část je na Robby Cross použita kompletně z modelu 125 Dakar. Mluvíme o řidítkách, brzdáh či náboji kola a vidlici. I přes původ tlumení v "enduru" ale tlumení není není připraveno na žádné skoky či rychlé přejezdy výmolů. To je patrné i ze zdvihů, které činí vpředu 170 mm a vzadu pouhých 80 mm! Navíc vyšší než třetí převodový stupeň budete řadit jen málokdy, a tak podvozek nemá se zdoláváním vyšších rychlostí moc co do činění.
   Poslední nezmíněnou kapitolou zůstávají brzdy. Robby brzdí vpředu jednopístkový třmen s kotoučem o průměru 200 mm. Tento třmen je ovládán hydraulicky a zajímavostí je, že využívá brzdovou kapalinu specifikace DOT3. Vzadu pak brzdění obstarává bubnová brzda o průměru 124 mm, stejně jako na Jawě 50 Robby, oproti které má ale vyplétaná kola. Vzhledem k výkonu a potenciálu motorky jsou brzdy poměrně předimenzované a fungují na jedničku, někomu by dokonce mohly připadat vzhledem k váze a dynamice motorky až moc ostré.

   Co Jawa tedy prodává?
   Čím je vlastně model Robby Cross? Je to leporelo pro hobby závody, nebo plnohodnotný model? Podle mě se jedná o "něco" mezi. Z několika motocyklů se vzalo "něco" a dalo dohromady tak, aby to byla za přijatelnou cenu a fungovalo. Dle předběžné kalkulace se Robby Cross bude prodávat za 25.000 Kč, avšak zákulisní dohady mluví o dalším drobném snížení výsledné ceny. Za tyto peníze si tedy můžete pořídit sportovní motorku pro rekreační sport a pro volný čas, ke které dostanete velice podrobnou technickou servisní příručku. Z té vyčtet vše, od nastavení karburátoru až po postup genálky motoru. Tohle jednoduše není motorka pro zaryté fandy legendárních Pionýrů. Je to motorka pro začínající kluky na vyblbnutí a Fichtl závody.

Jakub "Hawk" Dražan, foto: David M. Bodlák

ČMN 49/2010