V letošním roce se konečně dostává na trh Jawa s dvoudobým, kapalinou chlazeným motorem. K redakčnímu testu jsme ji dostali v době, kdy zde ze zcela stejných důvodů pobýval "pizza bike" - Suzuki GN 250.
   Dvěstěpadesátek nejezdí v současné době mnoho. Podívejme se na ně očima potenciálního kupce, kterého zajímá právě čtvrtlitrová třída.

   Na první pohled se může zdát, že srovnáváme nesrovnatelné. Ale proč ne? Vždyť jsou obě dvěstěpadesátky. Suzuki se tváří jako kliďas, jawa touží po tom stát se sportovcem. Ta první se už vyrábí několik let, dráha té druhé teprve začíná. Za "géenku" zaplatíte necelých sto třicet tisíc, za dvoudobého vodníka něco málo přes šedesát. Na suzuki se dá jen těžko něco změnit, na jawě, jak pevně doufáme, se toho musí změnit moc. Hlavně podvozek. Ten současný slouží především k tomu, aby motor, který není špatný, mohl běhat a běhat a upozornit tak na případné "mouchy", které se dají těžko nalézt a ještě hůře odstranit, když pohonná jednotka leží na ponku vývojové dílny.
   Zejména z toho důvodu zůstávácelá stavba cestovního endura Jawa 250 s označením 593 zatím nevyvážená. Motor oproti předešlému je menší a ani zdaleka nevyplňuje prostor určený v minulosti řadovému dvouválci. Škoda, že působí nekompaktním dojmem, prakticky si to uvědomíme, pomineme-li estetickou roli, zejména při mytí, které je vzhledem k celkové roztříštěnosti značně složité. Dalším rušivým elementem už při prvním pohledu je nesourodé výfukové potrubí a sekundární řetězové kolo, které bez se odlehčovacích otvorů tváří příliš robustně a neforemně. Pod dílenské zpracování (sváry, páskové spojky) bychom se také nepodepsali.

   Vžádném případě nechceme zůstat u prvního dojmu, který může být pro každého různý, a vrháme se střemhlav do první zkušební jízdy. Díky lehčímu klikovému mechanismu se motor velice ochotně vytáčí. Je až nezvykle živý. Překvapuje nás to o to víc, že místo v technických údajích udávaného karburátoru Jikov CE 30 je zde osmadvacítka. Čtvrtý, ale hlavně pátý převodový stupeň je "posazen" příliš vysoko. U motocyklu s motorem 280 ccm to bude určitě jiné, tady pětka, pokud se nejede z kopce nebo po větru, brzy "vadne". Údajům na rychloměru se nedá příliš věřit, i když měření odhalilo odchylku blížící se povolené desetiprocentní toleranci.
   Charakteristika motoru svádí k rychlé sportovní jízdě. Jezdili jsme opravdu svižně, i ve dvou, samozřejmě vše v režimu povolených otáček, ale jinak jsme jawě nic nedarovali. Proto nás zajímala průměrná spotřeba, kterou jsme měřili během celého testu. U motocyklu snad jediný důležitý údaj, který našeho zákazníka opravdu zajímá. A ten je velice příznivý. Během celé zkoušky (700 km) jsme potřebovali v průměru na 100 km jízdy 5,2 l benzínu special.
   Důležitým momentem je spouštění studeného motoru. U této Jawy je všechno jinak. Zapomeňte na tři prošlápnutí a následně zasunutý "bošák". Klíček, který přečkal desetiletí, chybí (konečně!) a je nahrazen zapalovací skříňkou s klíčkem sloužícím též k uzamknutí víčka palivové nádrže (také konečně!). Se zapnutým zapalováním, s použitím sytiče motor naskakuje maximálně po druhém protočení klikového mechanismu.
   Řazení je ve srovnání s předchozím typem krátké, přesné, někdy dělá problém najít neutrál. Podle kontrolky se lze jen těžko řídit. Jednou funguje, podruhé ne. Ovládání spojky je naprosto bez problémů, teflonové výstelky lanovodu a delší páčka sehrávají pozitivní roli.

   Suzuki GN 250, to je kliďas, připomíná šicí stroj. Pořád stejně pravidelně vrčí, jako singrovka. Čtyřdobý jednoválec na rozdíl od jawy vybízí k pomalé, rozvážné, řekl bych až k líné jízdě. Ale aby nedošlo k mýlce, umí jet i stodvacítkou. Motor zatahuje od spodu, ale pomalu se vytáčí, špička je nevýrazná.
   O kvalitě řadícího mechnismu u motocyklů japonské provenience je snad zbytečné se vůbec zmiňovat.
   O podvozku jawy už byla v krátkosti řeč. Při pomalejší a nenáročné jízdě (do 80 km/h) se neprojevuje nedostatečná tuhost nijak negativně. Ve větších rychlostech, zejména při projíždění rychlejších ostřejších zatáček je zřejmý "hadovitý" efekt v plné míře. Vibrace přenáší rám v celém rozsahu otáček, ale mnohem méně než jeho předchůdce.
   Přední teleskopická vidlice je totožná s předcházejícím typem - a stejně jako u typu 640 oba kluzáky tečou.
   Zadní kyvná vidlice je zcela nová. Jedná se o podstatný krok dopředu. Odpružení centrální pružící a tlumící jednotkou se dá skoro optimálně nastavit.
   Zadní brzda je málo účinná, přední v porovnání s typem 640 mnohem ostřejší a výkonnější.
   Pneumatiky, i když jsme se jich na první pohled báli, byly příjemným překvapením. Naopak zklamala kvalita řetězu. Po 300 km se vždy příliš uvolnil a bylo jej třeba napínat.
   Charakter použití motocyklu Suzuki GN 250 vám jen těžko umožní vyzkoušet ho v extrémních podmínkách, v situaci, která by nějakým zvlášť markantním způsobem odhalila jeho slabiny. Tato dvěstěpadesátka, ktará proslula rozvážením pizzy v Praze, prostě výrazné slabiny namá, pokud ji používáme v souladu s předurčením výrobce. To lze s klidným svědomím řící jak o motoru, tak o podvozku, ale i o takové "maličkosti", jakou jsou přístroje. V noci je radost se s nimi řídit, kdežto u jawy sledování přístrojů patří k méně příjemné stránce věci.
   Ručičky vibrují v příliš velkých úhlech, v noci se dá sledovat stěží jen ručička rychloměru. Ukazatel teploty chladící kapaliny ukazuje maximum 60°C. Z kontrolek se lze spolehnout jen na ukazatele směru a dálkové světlo. K příjemným zážitkům patří měkké pohodlné sedlo včetně dostatečného komfortu pro spolujezdce.
   Přez veškeré nedostatky se jedná o krok kupředu. Věřme, že po prvním kroku bude brzy následovat další...

   Co říci závěrem? Jawa 250 Master je spíše sportovní motocykl. Podvozek zatím pokulhává za kvalitou motoru, ale i to se doufejme časem změní. V každém případě se jedná o výrazný posun. Co je zatím pro většinu zákazníků rozhodující, je finanční stránka a Master stojí polovinu ve srovnání se Suzuki GN 250.
   Jak správně charakterizovat Suzuki? Je to "pojíždědlo". Malý spolehlivý motocykl připomínající custom hodící se pro každodenní cestu do práce, ale i pro nenáročné ježdění ve volném čase. Hezký motocykl se spoustou chromu bude zřejmě svému majiteli sloužit věrně a hodně dlouho. Jestli to stojí za těch necelých 130.000 Kč, to už musí posoudit každý sám.