V roce 1994 s výrobních kapacit týnecké Jawy sjela padesátka nové generace, přišla na svět v době kdy Jawa prodávala pouze různé typy dvouválcové 350ky. Zvířil tak stojaté vody malých českých strojů a nastínil budoucí směr produkce legendární továrny. Poměrně ojedinělý a odvážný design s velkým využitím plastových dílů upoutal mladé piloty a "moskyt" si tak odbyl svou premiéru. A právě design byl nejčastějším tématem kritických debat na vrub tohoto stroje, ale to už tak na motocyklovém trhu bývá. Ne nadarmo se často užívá staré přísloví "proti gustu žádný…". Designem však výčet inovací zdaleka nekončí.
     Jako pohonnou jednotku v Jawě použili slovinský agregát Tomos. Stroj tak obdržel vzduchem chlazený jednoválec skloněný vpřed, oplývající slušným výkonem 4kW při 8000 ot/min! Primární převod byl řešen pomocí šikmého soukolí a odpadl tak problém vychrastěných řetězů. Motor v neutrálním černém laku je designově uhlazený a zavěšen na rámu je odkryt pro oči případných zvědavců. O plnění motoru se stará karburátor Bing, přičemž rozvod je řešen pístem. Výfuk je na tomto stroji veden spodem, jedná se o laděný jednodílný výfuk podepisující se na výkonu motocyklu. Motocykl jde svižně do otáček a padesátce uděluje solidní dynamiku, ovšem pouze za předpokladu, že nenecháte klesnout otáčky. Pakliže stroj držíte ve vyšších obrátkách a nejste líní používat často levou nohu k hledání optimálního převodu moskyt lehce dovádí a bzučí si svou moskytí píseň.
   Jakkoliv se motocykl tváří jako enduro, či stroj do lehčího terénu není tomu tak. Je určen pouze pro kvalitní silnice, napovídá tomu i 80mm zdvih předního a 70mm zadního kola. Design stroje se dá jak barevně tak stylově označit za povedený, zejména v testované variantě červeno-černého lakování s efektními bílými elektronovými koly. Na stroji je použit velký počet plastových dílů včetně nádrže a podepisuje se to na nízké pohotovostní hmotnosti stroje, která činí radostných 78kg. Čelní partie s osobitým velkým a výkonným světlometem dává moskytu jeho typický "usmátý" výraz a spolu s komínkovou "enduro" nádrží tvoří dominantu stroje. Bludičky známé z některých starších malých motocyklů zde odsouvá do ústraní světlomet o výkonu 40W, pomocí něhož se rozhodně v noci neztratíte.
   Mezi klady stroje jednoznačně patří přední výkonná jednopístková kotoučová brzda o průměru 200mm. Za pomoci pravé páčky na řidítkách lze po chvíli tréninku šokovat přihlížející davy slečen jízdou po předním kole. Ano! To opravdu lze i s touto testovanou padesátkou. Zadní klasická bubnová brzda je zde plně dostačujícím společníkem při zastavování, avšak při necitelném zacházení má sklon k blokování kola. Přední i zadní vedení kola je tuhé a přesné. Zadní "kyvka" z hliníkových profilů drží za pomocí klasicky umístěných dvou pružících a tlumících elementů kolo na silnici a nechová se nikterak zrádně ani při vyšších rychlostech. Maximální rychlost tohoto komára koketuje s hranící 85 km/h a to je slušná hodnota, je však zapotřebí dopřát motoru kvalitní olej. Vysokootáčkový motůrek je nutno kvalitně mazat směsí benzínu 1:40, je nutné brát na zřetel 8000 ot/min, které moskyt točí při maximálním výkonu. Námi testovanému stroji byl dopřán pravděpodobně nejkvalitnější domácí olej Mogul TSF a i při dlouhodobém provozu na tento olej neměl moskyt žádné problémy ať již plně zatížen, či při extrémních okolních teplotách.
   Často probíranou kapitolou u této Jawy je převodovka, respektive uspořádání neutrálů. Je jich zde totiž požehnaně, konkrétně mezi každým převodovým stupněm. Navíc absence kontrolky neutrálu mezi 1. a 2. převodem napomáhá zmatku, který může lehce nastat například na křižovatce. Ovšem jako u všeho, tak i tento problém je pouze otázkou zvyku. Po krátkém čase "vyzrajete" na neutrály a jízdu na komárovi si nenecháte ničím kazit. Pro opravdu sportovní střelce bude jistě zklamáním také absence otáčkoměru a tak je nutné zde jet na "ucho" a cit, i tento fakt není však žádným podstatným problémem. Nepříznivá je však krátká životnost kotouče přední brzdy, pro jeho pevné uložení dochází zhruba po dvou sezónách k jeho vydírání.
   Jízda s tímto motocyklem je příjemná a svižná, stroj lze přímo hravě ovládat a poměrně přesně drží zvolenou stopu, při montáží kvalitnějšího obutí větší náklon není žádným problémem a díky 5-ti stupňové převodovce není na komárovi nuda známá ze starších padesátek. Při klidném stylu jízdy je spotřeba v okolí 3,5l avšak při vytáčení a sportovním pojetí se lehce přehoupne přes 4,5l na 100km. Kvalita brzd a osvětlení již byla zmíněna. Jízdu s pasažérkou bych si dovolil doporučit jen nouzově, statné mladé zemědělkyně raději odkažte na nejbližší zastávku autobusu.
   Jakkoliv je nynější úpravou rozdělení řidičských průkazů tento stroj odsunut do ústraní ke třídě 125ccm Jawě se v devadesátých podařilo vymezit "díru" vzniklou v sekci padesátek a do příchodu nepoměrně dražší Dandy 50 s italským motorem Minarelli bylo Mosquito také nejrychlejší domácí padesátkou. Dodnes je Mosquito často k vidění a vyvážel se v mírně pozměněné úpravě i do severských zemí. Model 585 lze tedy bez nadsázky označit za povedený krok k mladší skupině motorkářů.

text a foto : Petr Petrán

   Ceny modelu 585 Mosquito se pohybují dle stavu a roku výroby vzhledem k znevýhodnění novým zákonem kolem hranice 20tis. Kč za stroj v dobrém stavu. Vyplatí se poslechnout si motor - při provozu na nekvalitní olej bude hlučnější a zkontrolovat přední kotouč, zda-li není vydřený. Hlubší rovnoměrný zvuk v motorové skříni způsobuje primární převod ozubením, není to však žádná závada.

Ceny některých vybraných náhradních dílů :