O týneckém čtyřtaktu se vědělo od loňské výstavy Motocykl, kde sklidil kvůli svému vzhledu nejednu nadávku a poznámku typu "to si snad Jawa dělá srandu!?" Ani mě se tehdy šestpade nelíbila a při pohledu na ni mě napadaly myšlenky o ubohém designérovi, nepěkných tvarech a hromadě šrotu...

   Rok se s rokem sešel a v typicky únorovém klimatu stojím před strojem, který vypadá o dost jinak, chci říct líp - prostě se dá na něj koukat. Cesta od hrůzy vystavené na Motocyklu 2003 k dnešní podobě stroje určitě nebyla jednoduchá a přerod v konkurenceschopný stroj stál spoustu úsilí. Proti nové mašině stály nejen možnosti továrny, ale také armáda úředníků, čekajících s kuůatým razítkem na šanci ukázat svou důležitost.

Tichý a silný motor
   Boj o nový motocykl dopadl dobře, a tak teď můžu otočit klíčkem zapalování a zmáčknout tlačítko spoštěče. Jednoválec z dílny rakouské továrny Rotax se vydává do akce a z mohutného výfuku netradičních tvarů se line přidušené oddechování. Ve statečnějším projevu brání výfukovému systému 2-1 nejen neřízený katalyzátor ve sběrném potrubí, ale také nepřehlédnutelný koncový tlumič. Ten se díky chromu krásně leskne a svým tvarem se k mašině hodí. Rozjíždím Jawu a hned zjišťuji, že tah od spodu nebude silnou stránkou motoru. Pak ale rychle a klidně nastoupí síla a od středních otáček začíná šestnáctipalcovým kolem zdatně točit. Průběh výkonu je příjemný, bez děr, a pro kategorii cruiser je zátach skoro až sportovního charakteru. Na rozdíl od "zemědělské" převodovky třipade je skříň Rotaxe přesná a tichá a změna převodů probíhá bez zbytečných prodlev.

Ctěná tradice
   Černý uzavřený rám vypadá masivně, hlavně v partii krku řízení. Pod motorem rozdvojený a v rychlostech do stovky ukazuje, že s třistapadesátkami nemá nic společného. A to nejen konstrukcí, ale i u Jawy dlouho nepoznaným úkazem - nekroutí se. Jak na tom bude v rychlých zatáčkách, jsme zatím v zimním počasí nezkoušeli, protože motorku máme půjčenou jen na krátké svezení a na stvu silnic kolem Týnce se kromě zimy podepsala i dlouho zanedbaná údržba.
   Stejně jako rám byla nově vyvinuta i zadní kývačka z ocelových profilů, na kterou jsou napojeny dvě tlumící jednotky. Ty vzhledově vycházejí z tlumičů třistapadesátky, což je ostatně možno konstatovat i o přední teleskopické vidlici, takže v tomto směru ctí nová Jawa tradice značky. Tím ale podobnost s čmoudícím bratrem končí, protože samotné tlumiče jsou dílem české firmy HP Sporting. Ta se věnuje hlavně sportovním auťákům, ale o mašinách tam taky něco vědí, protože v minulosti vyráběli například zadní tlumič pro Pragovku ED 250.

Sportovnější podvozek
   Sedět na nové motorce s nápisem Jawa a slyšet oddechoavt čtyřtakt, to je něco, co se moc těžko popisuje. Ve chvíli, kdy jsem točil první kilometr, mně bylo úplně fuk, jak se stroj chová, vypadá, nebo za kolik se bude prodávat. Ten pocit, že česká Jawa zase vyrobila dospělou motorku, přebíjel všechno!
   Na silnici, jejíž povrch vypadal jako po válce v afganistánu, se podvozek zřejmě ani nemohl ukázat jako pohodlný. Zdálo se mi, jako by tuhé tlumení na obou kolech nedávalo pružinám šanci reagovat na nerovnosti a Jawa na hrbech občas mírně poskočila. Tužší nastavení podvozku je ale naopak výhodou v zatáčkách s dobrým asfaltem. Nebojím se říct, že v nich bych na Jawě v pohodě zdrhnul srovnatelným japoncům a ještě bych u toho stihnul hvízdat na roštěnky. Seřizování pérování se u podobných motorek moc nenosí, a tak jediné, co si budeš moct na podvozku vyladit, je předpětí pružin na zadních tlumičích.

I brzdy podle tradice
   Na rozdíl od motoru, který je na kategorii spíš ostřejší, fungují brzdy jen průměrně, tedy především ta přední. Zadní kotouč je na přibrzďování super a do smyku se motorka snad nedá dostat. I když šlápneš na brzdový pedál velkou silou, kolo se nekousne a moroka začne plynule zpomalovat. Asi taky proto, že na zadník kole spočívá docela dost hmoty a guma má tak dost trakce. Přední kotouč je sice skoro tak velký jako víko od popelnice, ale spolu s dvoupístkem a gumovou hadicí žádný ostrý nástup a příděl síly nevykouzlí. Po stisku páčky přijde nikam nespěchající síla, a tak je třeba brzdu mačkat s větším úsilím.

Dobře čitelné budíky
   Nádrž, která vychází ze staré "kývačky", se mi líbila na první pohled, je zhruba o deset centimetrů širší než ta "originální". Hodně povedené je použití leteckého uzávěru, který k nádrži prostě pasuje. Blatníky, schránky a ostatní plasty nemají s dnes vyráběnými Jawami nic společného a vznikly jen pro šestpade.
   Palubka sestává z hranolu s několika kontrolkami a velkého rychloměru, jehož čtení by mohlo být problém pouze pro uživatele bílých holí. Ti samí lidé by pak nedokázali ocenit ani přední lampu s čirou optikou. Jak svítí, jsme sice nezjistili, protože v době testu se tma zbaběle schovávala na druhé straně zeměkoule, ale z hlediska designu jde o vyjímečně vydařený exemplář.

Stupačky hodně vzadu
   Pozice v sedle je dost zvláštní. Je pohodlné a zadek se v něm po dosednutí příjemně zavrtá. I když se řidítka drží příjemně, mohla by být o něco širší a stupačky jsou víc vzadu, než bych čekal. Jawa mi pozicí hodně připomíná V-Maxe a rozložení stupaček, sedla i řidítek se k mašině hodí. Díky pozici, ochotně se točícímu motoru s příjemným nástupem a tuhému pérování se dá s Jawou kromě zevlování taky blbnout na okreskách a ukazovat kámošům záda. A co na konec? Jako nic a nikdo - ani nová Jawa není dokonalá, ale na druhou stranu je nejlecnější motorkou ve své kategorii, má výborně fungující převodovku, krásné přední světlo a jednoduché tvary, které zaujmou všude, kam mašinu postavíš. I když 47 koní není zrovna moc, se 180 kilogramy mávají slušně a mašina je díky nízké hmotnosti i lehce ovladatelná. Škoda, že jsme ne testík měli jen krátkou chvíli, ale jak se udělá venku líp, jdeme na to znova a pak se ukáže, kde má Jawa hranice!
   Po výstavě Motocykl 2004 dostaneme motorku k dlouhodobému testu, o kterém tě budeme průběžně informovat. S Jawou 650 se v průběhu sezóny budeě moct setkat na jednotlivých dílech Jawa CUPu, kde se ukáží i redaktoři ČMN.