Na silnicích jich moc nepotkáme, v inzerátech se objeví sporadicky, možná proto si poměrně drží cenu. Jedna z prvních čtyřdobých malorážek z českých luhů a hájů.

   V roce 1994 bvyjela do světa, na svou dobu elegantní, jednoduchá padesátka Jawa 50 Moquito. Po dlouhých letech po Mustangu konečně "novej českej fichtl"! Cena, pravda, na naše tehdejší poměry docela kapitalistická, chvíli nám trvalo zvyknout si na to, že "fichtl" už nemůže stát za výkladem Mototechny 3500 Kč, pardon, Kčs. Moquito se chytlo, ale zrovna moc se nechytl motor. Jugoslávský Tomos nebyl právě etalonem pro bezporuchovost.
   Stále mluvíme o padesátce, ovšem konstruktéři si byli vědomi dostatečně dimenzované konstrukce podvozku, a to vedlo k myšlence namontování většího, čtyřdobého motoru. Srdcem se stal asijský Linhai 100 (původně Honda ST 70 s jiným válcem).

   A tak Jawa v roce 1999 představila model 100/587 (šmarjápano kdy už náš výrobce přestane motorky označovat jako lokomotivy z ČKD). Její reklamní kampaň byla založená na tom, že stroj má navazovat na legendární Jawu Robot z předválečného období. Ale "podobnost" vlastně byla jen ve dvou věcech - ve shodném objemu a v podobném pojmenovanístroje.

   Jestli se vám zdá, že Mosquito a Robbyho nemůžete od sebe rozeznat, nic si z toho nedělejte, já také ne. Páteřový ocelový rám není skoro ani vidět. Zadní kyvná vidlice je odpružena dvěma tlumiči stavitelnými do čtyř poloh. Že zadek brzdí buben, bych výrobci nevčítal, vpředu je kotouč o průměru 200 mm a pro dané rychlosti je vše naprosto dostatečné. Šmrncovní třípaprsková šestnáctipalcová kola nakoupila Jawa u italského výrobce.
   Co se plastů týče, tady bych měl jednu výhradu - černá nádrž je vyrobena z "prašivého", asi mnohokrát recyklovaného plastu. Má hrubý povrch, zapoměňte, že byste ji přestříkali či polepili samolepkami. Je to vysoce "odpudivá" hmota v pravém slova smyslu.

   Řada ovládacích prvků pochází z Jawy 350, ale proti tomu nemám nic (jen tak mi přišlo na mysl, že když si koupíte Lamborghini Gallardo, naleznete zde některé prvky z Fabie). Sedlo je příjemě tvarované, celková nízká stavba stroje dává docela jasně tušit, že konstrukce byla tvořena kolem původně padesátkového motoru. K sedlu malá poznámka - je nezamykatelné a nebudu popisovat návod, jak snadno se dá dostat do úložného prostoru...
   Motor vydává, nestydím se říct, "hondí šepot", který je snad ještě více utlumený než originály v Japonsku. Má příjemný průběh, ale 6,5 koně vás může vozit jen díky velmi nízké hmotnosti stroje (87 kg). Co je ale rarita, to je převodovka. Ta je čtyřstupňová a "vše je dolů". Neutrál je pouze nad jedničkou. U originálu je to ale úplný unikát - řazení "dokola", tedy dáte dolů za čtaři a následuje opět dolu jednička! Některé starší čínské a tchajwanské stroje to mají také. Na to by si evropský zákazník těžko zvykal, proto ta změna. Mé zkušenosti s převodovkou nejsou zrovna ty nejlepší, o přesnosti řazení bych raději nemluvil.

   Od čtařdobé stovky nečekejte výkonové zázraky, na to si motocykl ani nečiní nároky. Vzhledem k dnešnímu dělení řidičáků nebude asi mos zajímavý pro mladistvé. Ti sáhnou zřejmě po ojeté "dváce", která jim nabídne více než dvojnásobek koní, normální konstrukci a správné návyky k ovládání stroje. Takže já vidím jako optimálního uživatele nenáročného rybáře. Ne, vážně, po rovině jedete 70-80, spotřeba jen těžko přeleze dva litry, když někde zapadnete v měkkém terénu, snadno si s ní poradíte. Prostě s Robby přijede v pět ráno k rybníku "tichý blázen", uvaří si groček, který za tu dobu, než se dočká (nebo taky nedočká) úlovku, vyprchá, když bude mít štěstí, vytáhne podmírovýho kapříka a na otázku kolemjdoucích jen suše odvětí: "Ále candát 85, ale já takovýhle čudly pouštím," a po neúspěšném dni sedne na Jawičku, nadrbne ji elektrickým startérem a náladu si spraví příjemnou jízdou k manželce, kde už má na stole dva pořádné vepřové šnycly...