logo Jawa Nová dob(r)á?
Jawa 660 Sportard

   Na jawskou třindu má skoro každý spoustu vzpomínek. Lepších i horších. Jedna stařena u mě dokonce dlí v garáži a dobu strávenou za jejími řidítky bych za nic nevyměnil.

Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
   Emoce jsou ale jedna věc, technická způsobilost odpovídající aktuální době je věc zcela jiná. Dokázali Týnečtí s Jawou 660 Sportard překročit porevoluční propast, kterou vytvořil okolní vývoj i oni sami?
   Asi jste si všimli, že na našich stránkách se Jawa moc často neobjevuje. Není to tím, žebychom téhle značce nefandili. Naopak. Fandíme jí moc. Nejsme parta diletantů a dobře si uvědomujeme, že každý fungující výrobce pozvedá úroveň tuzemského motorkaření o důležitý stupeň. Nemluvě o ekonomických souvislostech, pracovních příležitostech a v případě dlouhodobého úspěšného vývoje se v našich představách objevují i tovární týmy a další skvělé věci, které Japonsko, Itálie a Anglie mají. My to měli, ale to už je dávno... Jistě cítíte tu bolest a zmar, když se nad tím zamyslíte. My taktéž, a proto k Jawě pohlížíme pohledem sice skeptickým, ale s jiskrou naděje.


  Složitý vztah

   Jak jste asi zaregistrovali v Jendově úvaze na webu, přístup Týnce k designu, jejich slabá pozornost věnovaná detailům dokážou leckoho uvést do stavu katatonické křeče. A to jen proto, že si jako většina bikerů v téhle zemi přejeme, aby z Jawy vyjížděly motorky, s nimiž by byla zábava, byly by hezké a fungovaly by na alespoň standardní současné úrovni. Splnit tyhle tři podmínky za konkurenceschopnou cenu, to je úkol, který je patrně dosti těžký. V Jawě se totiž dlouho nevyvýjelo správným směrem, a proto není moc z čeho brát a každá nová věc musí být připravována s ohledem na sériovou výrobu a další použití. Svět zcela jiný, než když si v garáži upravujete motorku sobě na míru, máte dostatek času a neomezenáý rozpočet (což manželka nikdy nesmí zjistit...).
   Navíc naše redakce, snad jako jediná, měla "štěstí" na rozvernosti komunikace někdejšího vedení. Takže domluvené testy se rušily, termíny přesouvaly, rok za rokem ubíhal a my se prostě kromě práce jen tiše modlili, ať to naše "české rodinné zlato" přežije, ať Jawě znova naskočí srdeční tep a my o ní můžeme psát s úlevným pocitem "žije, dýchá a je zdravá"! Nuže, nejsme žádný béčka, nervy máme jen jedny a doprošovat se nás nebaví. Tudíž jsme Sportarda 660 na chvíli sebrali konkurenční redakci a bylo :-) Co si sám neuděláš, to nemáš...


  Posezení jako kdysi

   Motohouse je vlajkonošem british style přístupu, takže nejdřív budeme řešit jizdu, až pak design. Zábava před pozérstvím, v pořádku? Poloha za řidítky - odkaz do minulosti č. 2. Sedíte vzpřímeně, pohodlně, nohy na stupačkách velmi relaxované. Nikdy mě nenapadlo, že budu mít radost, když mi něco na moderní motorce připomene starou třiapůli. Přesně stejné to asi není, ale vzpomněl jsem si na to. A líbilo se mi to. I při jízdě.


  Cuky a heky italského pohonu

   Štítek odvádí šikovně vítr k ramenům, na rozdíl třeba od Yamahy XTZ Ténéré, která vám vzduch láduje do půlky přilby. Poku chcete vyšší štítek, stačí si jej pořídit a vyměnit. Čtařtakt zní hezky, škube mnohem méně než v XT 660 a srovnatelně s XTZ 660. Motor Minarelli používá i Yamaha a u Jawy nahradil 650 Rotax. Není to špičková jednotka, jako mají díky vlastnímu vývoji např. KTM, ale je to spolehlivý jednoválec, který má dostatečný výkon (ne jako sice krásná, ale přeci jen o 10 koní slabší Honda FMX 650) a širokou použitelnost. Dle jiných zdrojů má Tenerka údajně větší setrvačník než základní XT - takže pokud je motor dodávaný do Jawy jiný než v základním XT, tipoval bych spíš na modernější verzi, kterou dostává i Yamaha do XTZ. Sorry, že to tak řešíme, ale základní XT mělo motor ucukaný jako prase (v epileptickém záchvatu). Uberete, projíždíte vinglem, přidáte jemně, motor cukner hrubě. To se přeci nedělá. No a Jawa tohle dělá výrazně jemněji, tudíž jsme jí připsali první bod v pomyslné soutěži se světovou konkurencí. Možná jste to někdo čekal, my po těch letech agónie rozhodně ne.


  Předek je měkký, asi aby netlačil

   Máme zde tedy motor, ověřený, spolehlivý, 48 koní silný. Super. Kdo řekne, že si měla Jawa vyvinout svůj vlastní, ať jde do háje. My jsme rádi, že od nich přijelo něco, co funguje a přináší radost. Motory sdílejí výrobci pocelou historii a není to žádná ostuda. Navíc v Jawě vyvíjejí vlastní litrový dvouválec, mají tam véčko i řaďák a do sériové výroby to asi dotáhne ten řaďák. (Doufám, že udělají i verzi s jakoby vzduchovým žebrováním, aby z toho šlo postavit něco jako Noroton 962!!!). Co ale podvozek? Tákže: Na tomto místě nutno uvést, že testovací jawa-bike měl najeto 33.000 km a byl před repasí tlumičů. Tudíž standardně měkké přední vidle Paioli, které kritizují i jiné zdroje, byly ještě měkčí. K zadku bych moc poznámek neměl, ale ten předek byl katastrofální. Chtělo by to hlavně hustější olej a možná ne tvrdší, ale progrsivně vinuté pružiny, které by ke konci útlumu přitvrdily. Nejde vůbec o to, dělat z téhle motorky sporťáka. (Pozor, Sportard vznikl spojením slov SPORTovní motARD. Tak přeci jen si ponechali smysl pro humor.) Ale měkkost přední vidle je jedinou věcí, nad kterou se při jízdě zamýšlíte. Jinak máte prostě chuť chválit. Chápete to? Já mám chuť pochválit novou Jawu!!! Žádný kecy, žádný ústupky jen proto, že je to česká fabrika. Sportarda pošlete do zatáčky, na standardních Continentalech krásně drží, dobře vede stopu, snadno se překlápí ze strany na stranu a dává vám pocit jistoty. Pohříchu větší než XT nebo XTZ. A to je co říct...


  Správná volba podvozkářova

   Navíc se podívejte na ta nádherná kola. Leštěné hliníkové ráfky, vpředu standardní silniční 3,5" a 120 mm guma, vzadu ale neobvyklý ráfek šířky 5" a 170 mm guma. Vezměte v potaz, že většina silničních šestistovek má vzadu 5,5" ráfek a 180mm gumu. Takže to dohromady dává poměrně zdařilou kombinaci mezi motardem a silniční motorkou. Sportard totiž není ani moc vysoký, což byl záměr lidí z Jawy. Chtěli, aby byl co nejvíc použitelný, praktický a na uživatele milý. Rozměry ráfků a gum jsou důležité - XT má vzadu 4,5" ráfek a 160 mm guma se na něm trochu zavírá. Na bocích ve velkém náklonu pak nedává takovou oporu a pocit jistoty. Tohle Jawa zvládá skvěle a s klukama bychom na ní chtěli zkusit 160 mm gumu, protože by možná udělal ještě lepší profil střechy a v náklonech by to pak byla ještě stabilnější náklonová paráda. Celé to vede k tomu, že se dá se Sportardem jet na stupačky (odkaz minulosti č. 3 - ty stejné hnusné jako vždy, s gumovými špalky - vždyť stupačky na husqvarny se taky vyrábějí v Čechách!), užívat si náklony a stupačky obrousit. Abyste si koupili nějaké hezčí.


  Je tu radiál. Ale ne tam, kde byste ho čekali

   Okreskya menší okruhy jako Sosnová si tedy oblíbíte. Na delší cesty je motor trochu nevhodný pro slabé povahy, měkkouše, co se třesou jako sulc a lidi se šrouby v kostře. Vibrace totiž nemiluje každý. Musíte také přijmout fakt, že ve zpětných zrcátkách vidíte jen rozostřené předměty. Na druhou stranu, mluvíme o nějakých 30% vibračních alergiků. Osobně jsem ještě nepotkal člověka, kterému by mírné vibrace vyloženě vadily, když už se pro jednoválec rozhodl. Dálnici přežijete v pořádku, maximálka Jawy leží vysoko nad hranicí, jíž my občané smíme dálniční síť brázdit. Pochvalu také zaslouží brzdy, vpředu dva dvoupístky krotily olejem zaneřáděné kotouče (!) víc než obstojně, vzadu je trochu nepochopitelný radiální čtyřpístek. No co, sice se asi tváříte stejně vyjeveně jako my, ale aspoň to ve dvou slušně brzdí i zadkem.


  Jak jsou na tom ostatní

   Otázkou do pranice v naší interní debatě byla hmotnost. Ano, Jawa 660 Sportard je těžší než Yamaha XT, ale pozor, má polokapotáž, takže je nutné srovnávat ji spíše s XTZ (které je ale nelidsky vysoké). A XTZ je těžší než Sportard, i když vezmeme-li v potaz velikost nárží, pak jen o kilo. Další malý bod pro Jawku? Závěr spíš je, že zatímco hlavní proud vývoje odlehčuje zejména silniční motorky, tyhle rozpočtové cestovní jednoválce asi nikdy nebudou na mušce vývojářů tak dlouho, aby se přiblížily technické a hmotnostní dokonalosti skutečně sportovních jednoválců třeba od KTM. To ale aní není jejich cíl. Podstatné je, že se s Jawkou dá relativně snadno manipulovat, v případě pádu pomáhají i držáky pod sedlem, případně dodatečně namontované padáky. Spotřeba pod 5 litrů také potěší. Takže bychom měli výskat radostí?
   Částečně ano, Jawa vyrobila motorku, která se dá srovnávat s čímkoli podobným. To je situace, na kterou jsme úpěnlivě čekali. V diskusích jsem našel poznámku, že dobíjení baterky by mohlo být silnější. Ok. Stejně tak detaily jako páčky s velkými vůlemi na hřídelích nebo starosvětský stojánek na pružinu, který se vrací, nemůže celkový dojem rozhodit. Jiné je to s designem a cenou.


  Líbí se vám?

   Jistě jste se tím už zabývali. Vidíte motorky s jemnou elegancí (přes svůj enduro základ, který mnoho neumožňuje) jako XT 660, s krásnou aerodynamicky oblou přední maskou a hezkým krátkým plexi, nebo Hondou FMX působící jako krásně sladěný celek. A pak se podíváte na Jawu 660 Sportard a chtě nechtě musíte začít přemýšlet. Jednoválec, ale široké kastlíky? Hranatý čumák, ale oblý blatník? Čloběk se nemůže zbavit dojmu, že ve fabrice nutně chtěl zužitkovat nějaké díly. A také že o designu pravděpodobně nevědí mnoho - alespoň z té teoretické strany. Zaklínadlem všech designérů je totiž vyváženost, kontrapunkt, jednota stylu. Na druhou stranu, přestože je Sportard tvarově vybaven ve stylu "každý pes, jiná ves", siluetu má krásnou. Zadek je totiý štíhlý! Což je super, neb předchozí šestsetpadesátky vypadaly jako otylý mrož. Diskutabilní železné trubky jdoucí od nádrže a držící přední masku jsou zbytečně masivní (a asi i těžké) a člověk vlastně neví, jak se k tomu postavit. Konstrukční nonsens? Nezbytnost vzhledem k použití stávající plechové nádrže a potřeba to designově "nějak dořešit"? Kokpit je přehledný, to ano, ale také obstarožní. Tříčočkový vzhled předního světla v zubatém chřtánu je největším otazníkem. Jawa prý chtěla vyrobit stroj, který bude jednoznačně odlišný, typický. To se jim jistě povedlo. Pravdou je, že některým, i do motorek nezasvěceným lidem, se nová Jawa líbí. Sice - a možná je to i uznáníhodný projev odvahy - nesleduje žádné zaběhnuté trendy. Jako signál sílící odvahy továrny bych to jen uvítal. Pokud by byla kvalita zpracování vyšší, měl bych s tím designem mnohem menší problém. Uklidňuje mě, že vše je funkční a celkový dojem působí akčně, nikoliv strnule a obtloustle. Sice to chvíli trvalo, ale na druhý, ten lepší břeh jsme se tedy v oblasti designu přeplavili... Nezapomeňme na krásnou kyvku, kola, výfuky, sedlo azadní světlo (pozn. red. Cos kouřil?)


  Money talks

   Druhou náročnou oblastí je cena. V době kdy stálo XT 660 na motardových kolech 220 tisíc, by byla Jawa 660 Sportard jednoznačným miláčkem celé České republiky. Jenže trh se mění a XT je dnes o 10, na enduro kolech dokonce o necelých 20 tisíc levnější! Jenže Jawa Sportard není XT, má polokapotáž, pohodlně dělené sedlo vhodné na delší cesty. Takže pokud ji srovnáme s XTZ 660 Ténéré, je levnější. Byť je pro jiné zákazníky - XTZ je ortodoxní cestovní enduro pro dlouhány, Jawa je vhodná pro střední i menší postavy a jen na asfalt.
   Nízká spotřeba, pohodlí, víceméně vyvážené vlastnosti s ohledem na typ použití. Vypadá to jako vyhraná bitva, že?


  Držíme (si) palec

   Stroj vracíme a těšíme se, co bude dál. Jawa nadšeným milovníkům přopravila už nejedno zklamání, zejména v designu a zpracování. Kéž by továrna přestala chybovat v koncepcích i detailech, uvědomila si tvrdě konkurenční prostředí, v němž existuje, a dál makala na strojích, které fungují, dá se s nimi provádět nejeden radostný kousek a které by byly krásné na pohled. Sportard pro mě tedy není pouze slušná motorka, ale i příslib hustých, akčních a fungujících motorek od českého výrobce, které v budoucnu přijdou. Doufám! O lecčems rozhodne letošní sezóna. Na konci roku budeme znát počet Sportardů, které se dostaly k zákazníkům. Pokud půjde prodej dobře, může Jawa investovat do dalšího vývoje a posunout tuhle motorku dál. A to si všichni přejeme.


Víťa Gola, foto: Karel Táborský Motohouse, 10/2012


..