Poměřovali jsme souměřitelné - přinejmenším motor všech tří testovaných motocyklů je vyráběn v Číně.



  Ano. Pokud na této planetě chcete vyrobit obyčejnou stopětadvacítku, motorku, která nebude vyhledávána pro nějakou zvláštní přednost, ale motorku s nízkou spotřebou, kterou si kdokoli koupí pro denní potřebu, tak z důvodu výrobní, resp. nákupní ceny je už asi dané, kde bude hnací agregát vyroben. Vlivem předpisů o limitech plynných exhalací je také určen směr ke čtyřdobým motorům. proto se smiřme s faktem, že čtyřdobá sériová stopětadvacítka je obecně líná.
  Jaký je tedy pocit při prvním svezení? Rozdíl, který člověk pocítí už při manipulaci s motocykly na místě, a stejně tak při jízdě, by se dal charakterizovat slovy: Jawa je motorka a malým motorem, Yamaha a Yuki jsou motorčičky. Obojí je na něco dobré.
  Robustnější Jawa i víc váží, proti Yamaze a Yuki skoro o 20 kilogramů. Důvodem je samozřejmě původ mnoha komponentů šasi z Jawy 350, která byla konstruována tak, aby vyhověla i v drsných podmínkách. Neznamená to ovšem, že by stopětadvacítka Travel byla humpolácká, je naopak velmi pohodlná a motor těch pár kilo navíc celkem bez problémů uveze.
  No a motorčičky, ty jsou dobré pro holčičky... a pro každého, kdo na motorce začíná, nebo třeba i pro toho, kdo má už své odježděno, motorky se vzdát nechce a čtyřdobá stopětadvacítka v útlém šasi může být zrovna to pravé. Ocení je každý, jehož tělesná schránka není postižena přebytkem svalů. Motorčičky jsou navrženy tak, že nejen budí dojem lehkosti, ale jsou opravdu i menší, a proto se na ně lépe nasedá a snadněji se s nimi přistává. Jezdec s dlouhýma nohama ale na nich má tendenci využívat i část sedla, určeného pro spolujezdce.
  A perlička nakonec: přes časovou i územní disproporci vzniku motocyklů zkuste porovnat linie nádrží a podsedlových plastů. Hlavně Jawa s Yamahou jako by si z výfuků vypadly. Prostě klasický maloobsahový užitkový motocykl si udržuje svůj praktický design.

  Nejstabilnější - Jawa 125 Travel
  Dobrý pocit ze stabilního podvozku - není divu, mnoho komponentů je pro zlevnění výroby přejato, nebo v maximální možné míře odvozeno od částí šasi dříve ve velkých sériích vyráběné třistapadesátky. Příkladem může být třeba celá přední vidlice, části rámu, kola, nádrž a mnoho dalších dílů.
  Samostatnou pochvalu si zaslouží zadní pružící a tlumící jednotky - ano, není to sice moderní centrál, ale zato fungují bezchybně. Když jsme motorku vezli z Týnce, jel jsem jako doprovod vzadu a při té stopětadvacítkové rychlosti jsem zezadu prohlížel motorku a přemýšlel právě o pružinách - bylo vidět, že mají progresivní vinutí, ale přišlo mi neobvyklé, že mají nějak nápadně moc závitů poměrně tenkého drátu. Když jsem se pak na motorce, tak musím Jawě přiznat ze všech testovaných motocyklů nejlepší tlumiče, a proto i nejllepší jistotu a směrovou stabilitu na jakémkoliv povrchu.
  Vyloženě pohodlné je široké sedadlo, pocházející taky z Jawy 350 - dovoluji si odhadnout, že sedadlo s takovou plochou by si dnes na stopětadvacítku nikdo nedovolil navrhnout, protože k obsahu motoru 125 ccm jsou příslušné poněkud štíhlejší tvary. Jenže Jawu 125 Travel na začátku myslet jako motorku na krásu, ale spíš na účelnost a výdrž, což se zřejmě povedlo. Ta motorka se může líbit nebo ne - ale velmi pohodlná je pro řidiče i spolujezdce. Při vzniku motocyklu umožnilo již existující výrobní zařízení na díly šasi i při výrobě na evropském kontinentu konkurovat čínským výrobkům v cenové oblasti, což je zcela nečekané a Jawa se tak staví proti mnoha ostatním stopětadvacítkám mezi vážné soupeře.
  A co tedy lze při přejímce dílu z třipade kromě okoukaného designu vytknout? Snad jen vyšší vibrace boků nádrže, které se projevují jen jako rezonance při určitých otáčkách a určitém objemu paliva. Do řidítek vibrace nejdou, stupačky jsou uchyceny v silentblocích - v likvidaci vibrací jsou v Jawě kovaní, naše hygienické předpisy byly v této oblasti už před mnoha lety velmi přísné.
  Na testovaném motocyklu byla značně neklidná ručička otáčkoměru, ale zrovna na tomto motocyklu je otáčkoměr spíše jen doplňkem pro souměrnost palubní desky, motor přetáčení sám odmítá.
  Měli jsme zapůjčenou verzi s policejní výbavou, což se někomu může zdát vtipné, ovšem pro službu u Městské policie je tento motocykl pro svoji láci a robustnost jako stvořený. Naopak jako špatný vtip zní cena motocyklů, které si v posledních létech pořídila za peníze daňových poplatníků například pražská Městská policie.

  Nejrychlejší - Yamaha YBR 125
  Proti srovnatelným strojům je motocykl s nápisem Yamaha na nádrži poměrně dobře prodejná motorka, proto asi i její cena je ze všech tří testovaných strojů nejvyšší, přestože opticky ani technickými parametry nijak výrazně nevyniká. Je to ale solidní motocykl, ve své kategorii obvyklé subtilnější stavby, který svojí všestranností jistě nezklame. Projedete s ním vcelku pohodlně i polní cestu, na silnici hravě překonáte stokilometrovou rychlost, a to vše při obvyklé cestovní spotřebě paliva kolem tří litrů na sto kilometrů.
  Když jsme zkoušeli předháňky, Yanaha nad Jawou i nad Yuki vítězila, jen ale s poměrně malým náskokem.
  Pro konkurenci na světových trzích motocyklů nízkých kubatur, kde cenovou politiku začínají udávat výrobky z Číny, Yamaha už do nejlidnatější země světa výrobu stopětadvacítky rovnou přemístila. Proto má také její YBR 125 shodné některé komponenty s Yuki 125 SPort (napříkladn kola a přední vidlici).

  Nejhezčí - Yuki 125 Sport
  Klasický naháček, trochu do moderna, ne ale moc, aby to neodradilo konzervativnější zákazníky. Kompaktní motorka s poměrně líbivými tvary, zdůrazněnými jednoduchou, ale nápaditou barevnou kombinací, díky které je motocykl z testovaných strojů jistě nejhezčí. V kategorii levných produktů, kde se za tytéž peníze vesměs nenabízejí žádné technické lahůdky to je jistě správná cesta. Když za své peníze můžete dostat něco na pohled obyčejnějšího nebo heučího, co zvolíte?
  Jinak k Yuki 125 Sport není co významného dodat, snad ji můžeme jen trochu pomluvit, že přední brzda s plovoucím dvoupístkovým třmenem je na lehký motocykl příliš účinná, má až tendenci se zarafnout, takže při přestupování z jednoho motocyklu na druhý bylo třeba na tento efekt pamatovat.