Jste v pořadí, nezavěšujte! Domluvit si najedno testovací odpoledne motorku Jawa dá přibližně stejnou práci jako dostat se pod sukni anglické královně. Každopádně po třičtvrtěročním přemlouvání výrobce jsme Jawu 650 Dakar v prosincovém ubrečeném počasí skutečně ochutnali.

  Její test mezitím vyšel snad i v oběžníku Rychlých šípů, Průvodci motorkáře Kida a v komiksové podobě regionálního plátku Začínajícího, což nás opravdu mrzí. Na sezonu 2005 ČMN ve spolupráci s Jawou postavili bíločervený dragster (vymyslel a zorganizoval to celé náš brněnský redaktor Ondřej Hrůza), snažili jsme se mu dělat čest a slávu a po roce jsme byli odměněni, slabě řečeno, komunikační neochotou. v Jawě valí dělníci brzo od rána, takže jsme si schůzku domluvili na devítku ranní. V Týnci jsme si pak ještě hodinku počkali v autě (bylo třeba nabít Jawě baterku...), než se nám dostal Dakar do rukou.

Rotaxum ruxuplex
  Čtyřventilový Rotax podává síly docela dost a ani moc nebrní. Byl jsem sice ztuhlej, ale i tak mám pocit, že v oblasti výkonu a krouťáku je na tom Jawka opravdu dobře. Motor je docela pružný, gumový, nemá tendenci cukat. Dá se enormě přetáčet a nevšiml jsem si žádného omezovače. Otáčky lezly někam k osmi tisícům, kde už motor netáhne a chroptí, ale zas vás omezovač nebací ostře a nemilosrdně. Fajn je také hladký nástup výkonu ze zavřeného plynu v lehce pootevřený, takže ani méně citliví jezdci se nemusejí děsit brutálního nástupu. Jawa ale stojí před úkolem zamontovat v budoucnu stříkačku.
  Moc se mi nelíbila hodně pomalá jednička, která je na kluzkém povrchu zrádná, není totiž cítit, kdy už kolo hrabe, dvojka vůbec nenavazuje, ale na to jsem si ztěžoval i u XT660R. Holt endurácká převodovka. Nepříjemný je taky velice dlouhý chod plynu, jawaři na to jsou zvyklí, ale ostatní motorkáři už léta ne. Když pak s mašinou letíte štěrkem, potřebujete mít nad plynem kontrolu, s přehmatávající rukou nebo překrouceným zápěstím to dobře nejde.

Asfalt jo, polňačku ne
  Na polní něbo štěrkové cestě (a mokrém asfaltu) byste rozhodně ocenili méně kousavé brzdy, zadní kolo se zablokuje při nepatrném zmáčknutí pedálu (mimochodem: je cenťák nad stupačkou) a na předek rozhodně nemakejte na hlíně nebo na trávě. Dvojité dvoupístky s opletenými hadicemi jsou nastavené spíš na použití na asfaltu, kde ale brzdí excelentně. Mně se na docela krátké rovince podařilo Jawu podle tacháče rozhicovat asi na 170 a i několikeré brzdění natvrdo předkem soustava přežila bez vadnutí. Při maximálním brzdění, kdy vidlice sedne na doraz (nebo při skocích v terénu) nám dřel přední blatník o gumu, při dorazu se zdeformoval a skřípl o ochranný plast pod motorem.
  Jizdě ve stupačkách po polní cestě nepřejí boční kastlíky, které jsou moc široké a vytahují vám nohy do strany ze stupaček, ani řidítka, která jsou úzká a hodně nízká. Při stání ve stupačkách jste tak trošku nepřirozeně předkloněni. Při jízdě po asfaltu vsedě vás budou bolet zadek a vnitřní strany stehen z krátkého sedla a jeho ostrých hran. Nic pohodlného to není, ale snad by to polstrování šlo nějak upravit. Posez připomíná stopětasedmu ČZ 477, uzoučká nízká řidítka blízko u sedla, dnešním cestovním endurům se tak trochu vyhnul.
  Stupačky jsou sklopné jen ve velmi malém úhlu, a hlavně jsou dost nešikovně přimontované - na kusu pásoviny, která je přivařená z boku trubky rámu. Nerad bych spekuloval, ale ze zkušenosti vím, že páka stupačky nad slabounkou tenkostěnnou trubkou už při menším pádu většinou vítězí.
Malý rejd, slušné vidle
  Ovladatelnost Jawy Dakar je docela dobrá, i když Jawka působí těžším dojmem, než ve skutečnosti je. Rám je trošku měkčí, ale byť se motorka ve vyšší rychlosti trochu vlní, dá se v pohodě uřídit. Při pomalé jízdě se zavírají řidítka a řízení má obecně nepochopitelně malý rejd. Otočit se na okresce normální šířky je docela kumšt, do nohy se vám totiž taky začne zařezávat hrana plastu kopotážky, což je v kombinaci s malým rejdem, úzkými řidítky a vysokým těžištěm "k nezaplacení".
  Fajn je zadní nosič a madlo pro spolujezdce, umístění malého postranního kufříku Givi je ovšem dost nepraktické, spolujezdec se dozadu s kufrem nevejde. Zadní blinkry jsou tvrdé, nepružné a z motorky trčí, takže při sebemenším pádu nejspíš zemřou.
  Přední světla (pravé a levé svítí současně jako tlumené, po přepnutí na dálku svítí současně pravé a prostřední) jsou asi věcí názoru. Jak svítí především v noci, nevíme, Jawu jsme měli přes den asi na dvě hodiny. Design světel se mi docela líbí, což o vyztužené ocelové kyvce říct nemohu. Přední vidle vzala Jawa od Paioli, jsou tužší, ale fungují dobře, zadní centrála nese logo Bitubo a příjemné jsou i měkké gripy Domino.
Jaká muzika za ty prachy?
  Oproti konkurenci hodně vázne zpracování, jak v podobě svárů a technických součástek, tak v podobě mizerného lakování.Kapotáž působí jak přeprášení sprejem, o výfuku natřeném stříbřenkou nebo čím a o nálepkách radši nemluvím. Na chaos pod sedlem se taky raději nedívejte.
  I tak si myslím, že pro některé pohodové našince bude Jawa "ta jediná", dost možná vysněná motorka, navzdory tomu, že za ni už v základu dáte to, co za konkurenci (XT660R je za 175.000 Kč, Pegaso Trail za 179.000 Kč, dvouválec KLE 500 za 169.000 Kč). Ledacos se dá dotunit a vylepšit doma, v Javě mají spoustu věcí na přání, jak nosiče, tak třeba barvy a jejich kombinace, Já bych hlavně nasadil široká řidítka, vysoké komínky, přepolstroval sedlo, dal kratší plyn a poladil páčky (brzdová je děs jak nožní, tak ruční). Otázkou zůstává, jestli je cena adekvátní zpracování a dosti pošlapané pověsti Jawy, dožívající ze slávy dob dávno minulých.